Britský soudce: Litviněnkovu vraždu pravděpodobně schválil Putin

Jeden z nejsledovanějších špionážních thrillerů desetiletí – záhadná smrt bývalého ruského agenta FSB Alexandra Litviněnka – se dočkal svého rozuzlení. Britský soudce Robert Owen, který se případem řadu měsíců zabýval, ve čtvrtek zveřejnil svůj závěr. Ve více než třísetstránkové zprávě dochází k tomu, že šlo o „vraždu“ a že ji „pravděpodobně schválil“ ruský prezident Vladimir Putin a tehdejší šéf kontrarozvědky FSB Nikolaj Patrušev (v současné době hlavní koordinátor ruských bezpečnostních složek).

Za vykonavatele vraždy Owen označil dva bývalé důstojníky FSB Andreje Lugovoje a Dmitrije Kovtuna. Vyšetřování prokázalo, že existují důkazy, že právě tito dva muži Litviněnka zabili izotopem radioaktivního polonia 210. Podle Owena je jisté, že mu látku přimíchali do čaje během schůzky, která se v listopadu 2006 konala v londýnském hotelu Millennium. A je - jak tvrdí Owen - „vysoce pravděpodobné“, že vraždu řídila FSB.

Vdova po Alexandrovi Litviněnkovi Marina už vyzvala ke zpřísnění sankcí vůči Rusku. Kreml však podíl na vraždě znovu razantně odmítl, stejně jako soudem označení vrazi. Moskva zároveň sdělila, že oba muže, o které požádala britská vláda, do ostrovního království nevydá.

Proti prezidentovi

Litviněnko do britského exilu utekl v roce 2000 poté, co veřejně obvinil své šéfy, že jeho týmu dali rozkaz zavraždit v Británii jednoho z protiputinovských oligarchů Borise Berezovského. Za to mu v Rusku hrozilo uvěznění a možná i fyzická likvidace. V Londýně našel útočiště a postupně se proměnil v bojovníka proti ruskému prezidentovi.

Nejprve napsal knihu o teroristickém útoku na obytné domy v Moskvě a Volgodoňsku v roce 1999, při nichž zemřelo přes tři sta lidí a dalších tisíc bylo zraněno. Kreml svého času obvinil z tohoto masakru „kavkazské teroristy“, což v Rusku zvedlo silnou vlnu veřejného pobouření, jež pak prezident Putin využil pro podporu rozpoutání druhé rusko-čečenské války. Litviněnko ve své knize přišel s tvrzením, že ve skutečnosti za výbuchy stála FSB a ze strany Kremlu šlo o dobře promyšlenou manipulaci s cílem ospravedlnit právě napadení Čečenska.

Pár týdnů před smrtí pak Litviněnko vystoupil v Londýně s tvrzením, že Putin stál i za vraždou své kritičky, známé opoziční novinářky Anny Politkovské (zastřelena byla 7. října 2006 v Moskvě ve vchodu do svého domu). A podobně dopadl i sám Litviněnko. Scotland Yard již tehdy, v roce 2006, poměrně rychle zjistil, že způsob jeho smrti byl vymyšlený velmi rafinovaně: polonium je těžko identifikovatelné, oběť navíc umírá pomalu a za velmi silných bolestí.

Nevýhodou této vražedné látky však je, že po sobě zanechává stopu celé týdny – a to ukázalo nakonec na Litviněnkovy možné vrahy. Vyšetřování nepochopitelné smrti zavedlo detektivy i do londýnského hotelu Millennium, kde se ještě zcela zdravý Litviněnko dvacet dva dní před smrtí setkal s Kovtunem a Lugovojem. Ti ho přesvědčili k další schůzce a během rozhovoru s nimi vypil šálek nabídnutého čaje. V laboratoři se pak „Litviněnkův“ hrníček ukázal i po týdnech od události silně radioaktivní.

Změna postoje

Andrej Lugovoj a Dmitrij Kovtun (jeden z nich je dnešní ruský politik a zároveň televizní moderátor, druhý podniká) okamžitě uprchli z Londýna. Policie sice vypátrala, že za akcí stojí právě oni, britská vláda však později veřejné vyšetřování zablokovala, protože by musela předkládat materiály svých tajných služeb vedoucí k možnému usvědčení obou pachatelů.

Slibovala si od toho, že tak nezkomplikuje obchodní vztahy s Ruskem, kdy se ministři obávali, že Moskva by mohla embargovat dovoz britského zboží a neschválit rozjednané velké veřejné zakázky.  Po ruské anexi Krymu a sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou, kde byli i britští občané, však v tomhle směru došlo k nečekaným posunům a jejich výsledkem je i rozhodnutí soudce Owena.

Vláda totiž pod veřejným tlakem ustoupila a vyšetřování umožnila. V zimě 2015 tak začalo u jednoho z londýnských soudů veřejné projednávání smrti Alexandra Litviněnka. Kabinet britského premiéra nyní dodal i poznatky tajných služeb a i díky nim soudce Owen uznal Lugovoje s Kovtunem vinnými.