Starosta Hamburku: Uprchlíci musí akceptovat, co je pro nás důležité

V Hamburku žije přes 30 tisíc uprchlíků. Jeho starosta Olaf Scholz musí tuto krizovou situaci zvládat a při nedávné návštěvě Prahy o tom v exkluzivním rozhovoru s Respektem hovořil.

Kolik vašeho pracovního času se teď zabýváte tématem uprchlíků? 

Rostoucí počet uprchlíků je už asi dva roky každý týden téma na zasedáních Senátu, tedy kabinetu našeho městského státu. Vybudovali jsme štáb, v němž jsou zastoupeny všechny zúčastněné orgány, týdně dostáváme situační zprávu s aktuálními daty a na tomto základě přijímáme potřebná rozhodnutí. Téma u nás tedy hraje velkou roli, přesto jsme však zároveň schopni věnovat se jiným velkým projektům ve městě: například kandidaturou Hamburku na olympijské letní hry a paralympiádu v roce 2024.

Můžete přesněji říci, kolik hodin denně téma uprchlíků zabere?

To je těžké říci. Během své letní dovolené jsem jistě hodinu denně mluvil se svými kolegy v Hamburku a s jinými německými politiky o tom, co je třeba udělat.

V Hamburku, který má 1,8 milionů obyvatel, žije nyní třicet tisíc uprchlíků. 400–500 dalších každým dnem přichází. Co je při zvládání této situace nejtěžší?

Největší výzvou nyní je, aby každý, kdo přijde a zůstává v Hamburku, měl střechu nad hlavou. To se dařilo celkem dobře, dokud počet uprchlíků rostl pomalu. Mezitím jsme přešli k tomu, že pronajímáme nebo upravujeme jako ubytovny bývalé supermarkety nebo prázdné tovární haly. Když přichází denně stovky uprchlíků, znamená to, že se musí zřídit každý týden nová ubytování. Můžeme se však spolehnout na solidaritu v rámci Německa: 16 spolkových zemí se dohodlo na kvótě, která určí, kolik uprchlíků zůstane v té které zemi a požádá tam po prvním prověření o azyl. Do Hamburku a do některých míst v Bavorsku nyní přichází mnoho lidí a naši situaci ve městě usnadňuje, když podle systému kvót asi polovina nově příchozích odchází hned do jiných spolkových zemí.

Kde oněch 30 000 uprchlíků v Hamburku bydlí?

V minulých letech jsme na mnoha místech v Hamburku postavili obytné kontejnery, jak je známe ze staveb. Kromě toho jsme postavili na mnoha místech modulové domy. Několik tisíc uprchlíků přespává nadto ve stanech. Jsou to velmi pevné stany s vytápěním. Není to ideální, když však jde o to narychlo nalézt ubytování, máme někdy pouze takové řešení.

Plánování nedovoluje, aby se mohlo na každém místě rychle stavět; nový plán výstavby trvá zpravidla dva roky. Proto je ubytována velká část nově příchozích uprchlíků v halách, které každý týden pronajímáme. Také v příštím roce počítáme s příchodem dalších uprchlíků, kteří mají podle našeho azylového práva perspektivu trvale zůstat v Německu. Snažíme se zde o dlouhodobé řešení. Naším cílem je stavět pro ně domy, které budou moci být zpočátku využívány jako ubytovny pro uprchlíky a později jako byty. Doufáme, že se tak zkrátí schvalovací postup a že zároveň vytvoříme stavby, které budou moci zůstat.

Jak budou tyto domy vypadat?

Jsou to běžné čtyřpatrové budovy s nájemními byty, jak je již ve velmi vysokém standardu stavíme v subvencované výstavbě bytů v Hamburku. Spolupracujeme se společnostmi, které jsou již dnes velmi dobrými pronajímateli. Vycházíme z toho, že naši partneři budou i později tyto domy dobře udržovat a postarají se o vyvážené obsazení. Chtěli bychom, aby tam nebydleli pouze lidé jedné národnosti, ale smíšené obyvatelstvo.

V roce 2011 jsem jako starosta Hamburku vyhrál volby mimo jiné i příslibem výstavby šesti tisíc bytů ročně navíc. Toho jsme v uplynulých dvou letech dosáhli. Nyní pracujeme na tom, abychom tento program bytové výstavby ještě rozvinuli, ani ne tak kvůli uprchlíkům, kteří přicházejí do našeho města, ale proto, že Hamburk je tak přitažlivý, že je příliv nových obyvatel i tak velmi velký. Počet obyvatel Hamburku stoupá, a chceme-li zbránit růstu nájmů, musí město zajistit dostatek kvalitních a dostupných bytů.

Velmi nám nyní pomáhá, že jsme díky programu bytové výstavby již nabrali tempo. V této souvislosti vznikly všude struktury, které můžeme nyní využít i při hledání trvalých řešení pro uprchlíky. Hledáme proto všude ve městě plochy a ve všech sedmi obvodech, ať se jedná o městské čtvrtě spíše chudé či bohaté, budou ubytovny pro uprchlíky.

Zbývá pod tlakem aktuálních událostí vůbec ještě čas na přemýšlení o dlouhodobé integraci uprchlíků z jiných kultur?

Pro střednědobou integraci uprchlíků hraje bytová výstavba samozřejmě také důležitou roli. V současnosti je vedle toho důležité dostat děti a mládež rychle do školek a škol, tak aby se všichni naučili německy a aby se patnáctiletí a šestnáctiletí uprchlíci mohli rychle vyučit. Také dospělé se snažíme rychle integrovat do hamburského trhu práce. V městské veřejné správě jsme vytvořili struktury, pomocí nichž jsme schopni tyto úkoly zvládnout. Dosáhli jsme toho, že se na školách nezhoršil počet dětí ve třídách, ani počet v dětských skupinách. V současnosti zaměstnáváme několik stovek nových pedagogů a výchovných pracovníků a pracovnic.

Doufáme, že nezopakujeme ještě jednou chyby, které se staly při imigraci v 60., 70. a 80. letech, a proto se tomu od počátku plně věnujeme. To znamená umožnit každému, aby se rychle naučil německy, zdárně dokončil školní vzdělání, nalezl práci a mohl vést samostatný život.

Jaké jsou hlavní lekce z minulosti?

Největší chybou, která se dá udělat, je sázet na to, že uprchlíci zase odejdou. To v minulosti většinou nefungovalo. Samozřejmě se někteří po skončení války v Sýrii a v Iráku zase vrátí domů. Ale budou i mnozí, kteří zůstanou.

V Hamburku dnes žije 30 až 40 procent obyvatel s imigrantským původem…

…přičemž musíme vysvětlit, co rozumíme pod pojmem imigrantský původ. Jsou to lidé, kteří sami - nebo jeden z jejich rodičů - přišli po roce 1950 do Německa.

Takové statistiky mnoho Čechů trochu děsí, imigrace je podle řady názorů v západoevropských městech příliš mnoho. Co tahle diverzita Hamburku přináší?

Všechny velké světové metropole jsou kosmopolitní, tak to prostě je. Obyvatelé Hamburku jsou si toho vědomi a jejich postoj nám pomáhá integrovat uprchlíky, převažuje tu jednoznačně ochota pomáhat. Ke kosmopolitnímu postoji také patří, že se snažíme, aby noví občané přijali německou státní příslušnost. Když jsem se stal starostou, oslovil jsem dopisem všechny, kteří žijí podle německého práva dostatečně dlouho v Hamburku, a požádal je, aby přijali německé občanství. S velkým ohlasem. Hamburk má nejvyšší kvóty přijímání občanství ze všech spolkových zemí. Noví občané pocházejí ze všech zemí, z jižní Evropy, z Polska, z USA, Číny, arabských zemí a samozřejmě i z České republiky.

Mnozí uprchlíci k nám dnes přicházejí, protože Německo je světu otevřená, liberální, tolerantní a sekulární společnost. Protože zde nacházejí demokracii, sociální stát, právní stát, stát vzdělání. A tak to také zůstane. Ale to také znamená, že musí akceptovat, co je pro nás důležité. Pro nás je důležitá rovnoprávnost mužů a žen, stejně jako právo dětí, když vyrostou, aby samy rozhodovaly o svém životě, a každý smí žít podle své vlastní sexuální orientace. Uznání těchto pravidel očekáváme i od uprchlíků, i když přicházejí z kultur, které to vidí jinak.

Jak to prosazujete v praxi, kdy přichází najednou tolik lidí, dobrých, ale i špatných. Třeba ze Sýrie, kam není možné nikoho poslat zpět…

Musíme se všichni držet pravidel, která u nás platí. A kdo tak nečiní, musí počítat i s tvrdostí zákona a bude potrestán. To je součást našeho přesvědčení. Západ, ke kterému všichni společně patříme, není geografickým místem, je spíše rozhodnutím - pro demokracii, liberálnost, sociální stát, tržní ekonomiku, právní stát. Tento Západ je pro mnoho lidí vysoce atraktivní. Nemusíme se tedy bát, většina lidí na světě chce žít jako my.

Logicky ale v příštích měsících a letech dojde také ke spoustě zklamání a hodně uprchlíků nebude chtít takto žít. I z Hamburku přišly zprávy o rvačkách mezi žadateli o azyl v ubytovnách.

Pro takové pochyby existuje konkrétní odpověď: kdo u nás hledá ochranu, ten se musí řídit zákony naší země. Pro ostatní jsou zodpovědné soudy, zpravodajské služby, policie. Jsem si opravdu jist, že otevřený životní styl moderní společnosti, který nás v Evropské unii spojuje, je nejatraktivnějším životním modelem.