V Evropě se vzpomínalo na zavražděného vůdce ruské opozice Borise Němcova

Rok po vraždě vůdce ruské opozice Borise Němcova jsou její vykonavatelé částečně známi. Toho chladného zimního večera na Velkém Moskevském mostě, pouze tři sta metrů od oken Kremlu, zabíjelo komando tří mužů, kteří mají vazby na Vladimirem Putinem dosazeného vůdce Čečenska Ramzana Kadyrova. Muže, který má pověst brutálního psychopatického vládce a na rukou řadu zničených životů.

Jak zjistil list Nová gazeta, konkrétně šlo o zabijáky z čečenského praporu Sever, který spadá pod ruské ministerstvo vnitra. Prezident Putin tuhle informaci dostal velmi brzy, a to prostřednictvím zprávy Federální služby bezpečnosti. Dodnes není jasné, zda vraždu nařídil přímo Putin, nebo k ní došlo v atmosféře, kterou stvořil.

Faktem je, že trojice vrahů byla nakonec zatčena a nyní míří před soud. Zprvu se doznali, později však doznání odvolali. Kadyrov nebyl vyšetřován nikdy.  Němcov - což rovněž zjistili novináři Nové gazety -  neměl být jediným zavražděným. Podobně měl skončit i další Kremlu nepohodlní lidé - bývalý ropný magnát Michail Chodorkovskij, šéfredaktor rozhlasové stanice Echo Moskvy Alexej Venědiktov nebo opoziční novinářka Xénie Sobčaková. Nakonec k tomu nedošlo, protože část skupiny byla po vraždě Němcova zadržena. Ti, kteří tvořili spojnici mezi vrahy a Kadyrovem, však unikli.

Boris Němcov byl typický „západnik“, jak se v Rusku od 19. století říká lidem, kteří věří, že Rusko patří do Evropy a má s ní sdílet její demokratické hodnoty a pravidla. Západnici však byli v ruských dějinách téměř vždy v menšině – s výjimkou devadesátých let minulého století, kdy zemi vládl prezident Boris Jelcin, který se ji pokusil přetvořit na demokratický stát.

Právě Jelcin považoval Borise Němcova za politika, který bude pokračovat v jeho díle, proto ho v roce 1997 jmenoval vicepremiérem. Němcov, vzděláním fyzik a matematik, byl v té době populárním guvernérem regionu Nižnij Novgorod a průzkumy veřejného mínění mu vskutku dávaly velkou šanci stát se Jelcinovým následníkem ve funkci prezidenta.

Tím se však nakonec stal Vladimir Putin - i z Jelcinovy vůle, a dokonce s podporou Němcova, který se nikdy nezbavil stigmatu z krachu ruské ekonomiky, u něhož v roce 1998 byl.  Putin pak Němcova vytlačil do opozice. Od té doby byl Němcov stále tvrdším kritikem ruského prezidenta, jeho popularita však rychle klesala, zatímco ta Putinova rostla.

Stále represivnější režim pak brutálně potlačil politickou opozici, jež i pod Němcovovým vedením v roce 2012 zorganizovala proti Putinovi mohutné demonstrace.  Jak Němcov přiznal deníku Financial Times, on a další Putinovi kritici se stali pouhými „disidenty“.  Za hlavní úkol považoval vybudovat jednotnou politickou opozici, která by dokázala v budoucnu zvítězit ve volbách.

Charismatický intelektuál Němcov patřil v řadách opozice mezi lidi, kteří k tomu měli největší předpoklady.  Z dřívějšího působení v nejvyšších patrech moci disponoval zkušenostmi s vedením země, byl schopný sjednocovat názorové proudy a dokázal zaujmout západní média. Před zavražděním připravoval rozsáhlou zprávu s důkazy o přímé účasti Putinova režimu ve válce na Ukrajině a plánoval další demonstraci.  Jeho vražda, jak zní nejčastější úvaha západních analytiků, měla vést k zastrašení dalších případných kritiků režimu a měla vyvolat ve společnosti strach.

V den ročního výročí Němcovovy smrti proběhla na řadě míst Evropy pietní vzpomínka. Výjimkou nebyla ani Praha, kde byla zároveň odstartována petice za přejmenování náměstí před ruskou ambasádou v Praze na Němcovovo. Zájemci ji mohou podepsat na stránce www.borisnemcov.cz či na FB profilu Náměstí Borise Němcova.