Režisér David Vondráček dostal o víkendu od německé nadace Centrum proti vyhánění mezinárodní cenu France Werfela za svůj film Zabíjení po česku. V něm dokumentuje vraždy německých civilistů v červnu roku 1945 v severočeských Postoloprtech, kde tehdy vojáci československé armády a revoluční gardisté zastřelili 763 německých civilistů. K ocenění samozřejmě Davidu Vondráčkovi srdečně gratulujeme.
Na otázku Českého rozhlasu, jak si dokumentarista vysvětluje, že cenu dostala právě jeho práce, David Vondráček v rozhovoru odpověděl, že to je asi tím, že mluvil i s německými pamětníky. Tedy že ve filmu vystupují autentičtí svědci. Nevíme sice, co porotu doopravdy přimělo, aby dala cenu právě dílu Davida Vondráčka, nicméně komunikace se svědky všech zúčastněných stran patří k základu novinářské práce. Za takovou práci se nedávají novinářské ceny, ale maximálně tak jedničky v prvním semestru studia žurnalistiky.
Důvod ocenění českého dokumentaristy tedy byl pravděpodobně někde jinde. Porota s největší pravděpodobností chtěla ocenit právě ty české tvůrce, kteří se na minulost nedívají jen jednostranným pohledem ukřivděného národa, v Česku tolik rozšířeným. Kdyby byla na olympijských hrách disciplína v uvědomování si vlastní minulosti, získali by dnes Němci zlatou medaili a je otázkou, jestli by se Češi do soutěžního klání vůbec kvalifikovali. A jestli Němcům na Češích něco vadí, tak to nejsou Benešovy dekrety a poválečné běsnění, ale neschopnost se na své dějiny podívat objektivně. Přiznejme si tedy na tomto místě, že je k jinému pohledu v Česku ještě stále potřeba i notná dávka statečnosti. A právě tu chtěla, z mého pohledu, nadace Centrum proti vyhánění svou cenou podpořit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
