Čekání na válku

Respekt 4/2022

Max Aleksejev nikdy netoužil mít dva domovy, ale od chvíle, kdy přišel o kus nohy, je má. Jeden obývá sám ve svém bytě a druhý je v největší kyjevské nemocnici na ulici Novošpitálská nedaleko městského centra, kam Max už čtyři roky chodí podle svých slov „jako domů“. V roce 2018 sloužil jako voják na východní Ukrajině u hranic území okupovaného Ruskem a poté, co šlápl na minu nastraženou separatisty, ho právě na Novošpitálské dali doktoři znovu dohromady. „Dostal jsem protézu, i když to bylo ze začátku děsně těžké, znovu jsem získal sebevědomí a chuť do života,“ vysvětluje Aleksejev, proč s místem svého uzdravení srostl.

Svoji zkušenost chodí šestadvacetiletý voják od té doby do „svého“ špitálu pravidelně předávat stejným pacientům, jako byl kdysi on: zoufalým mladým mužům a ženám, které vlekoucí se válečný konflikt s Ruskem připravil o končetiny. „Popisuju jim, v jakém šoku jsem sám byl, že v tom nejsou sami, ukazuju různé chodící triky, bavíme se o psychice. Vedle služby v armádě je to moje životní mise,“ říká Aleksejev reportérům Respektu na jednom z rozlehlých dvorů nemocnice.

V současné době stojí už přes dva měsíce na hranicích Ukrajiny sto tisíc ruských vojáků s nejtěžší výzbrojí, jejich útok může začít v podstatě kdykoli, a jestli propukne nové kolo války s Ruskem, bude na Maxe Aleksejeva ve špitále čekat ještě mnohem…