Jak se to vůbec mohlo stát? I pro pesimisty, kteří léta varovali před putinovským Ruskem a upozorňovali na nesamozřejmost poklidného života posledních desetiletí, jsou brutální scény ruské agrese proti Ukrajině šokující. Evropa žila v míru po tři generace, dost dlouho na to, aby poklidnou prosperitu mohla začít považovat za běžný jev, výsledek vyššího dosaženého stupně civilizace. Války na světě existují, to ano, bojují se ale na jiných místech a vedou je jiní lidé.
A náhle je všechno jinak. Těžká dělostřelecká palba se sice zatím odehrává „pouze“ v sousedství střední Evropy, ale již dosti blízko na to, aby se nám její dunění vkrádalo do snů i každodenních úzkostí. Evropou proudí miliony uprchlíků, kteří tentokrát vypadají úplně stejně jako my. V troskách se ocitají města, jež by snadno mohla být naše vlastní města. Lidé, jejichž vzdělání, starosti i životní styl se neliší od našeho, se teď ukrývají ve sklepeních, narychlo vaří zbytky jídla na otevřených ohních mezi troskami budov, rodí i umírají v bunkrech, drží v rukou zbraně, bojují. Stačilo pár dní a celou jednou evropskou společností se žene uragán zkázy a rozvratu, jenž hrozí zahubit řád i sám život.
Nad silou destruktivní energie agresora zůstává rozum stát. Je všechna hrůza, jíž jsme v těchto dnech svědky, zhmotněným…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
