Lodní deník XI. – Plandemie

Vážení členové kajutového družstva,

rádi bychom vás seznámili s výsledky výslechu nezasaženého jedince populace planety E564324 u hvězdy H43543 ve čtvrtém kvadrantu galaxie G9884654 a tak dál, říkejme mu Ob-Chan. Díky němu vám nyní můžeme představit velmi pravděpodobnou teorii o tom, co se vlastně na planetě E564324, zkráceně E56, stalo, zahájil svou řeč na poměry svého druhu výrazně protáhlý a mimořádně obtloustlý sameček jménem Ó, který shodou okolností svým tvarem připomínal, alespoň co se siluety týče, atleticky stavěného člověka.

Podle Ob-Chanova odhadu zhruba před sedmi cykly výkyvů osy E56 tam a zpátky došlo k rozšíření zdánlivě nepříliš škodlivého, ale velmi nakažlivého viru na téměř celou populaci planety. V důsledku nemoci vyvolané nákazou zemřelo nemalé, pro populaci jako takovou však nikoli kritické množství jedinců (lidí) a většina nemocných se po jednadvaceti obězích E56 kolem své osy uzdravila (zvláštní přesnost tohoto údaje je dána ritualizovaným vnímáním času u lidí a netřeba se jí zabývat).

Přesto už o další výkyv osy planety později byly organizačně a vojensky samostatné územní jednotky E56 pohrouženy do nové „plandemie předčasných voleb“. Ano, slyšíte správně, plandemie. V tomto místě výslechu se přihodilo něco nečekaného. Když Ob-Chan vyslovil „plandemie předčasných voleb“, propukl záhy v několikaminutový nekontrolovaný záchvat smíchu, který byl dle jeho pozdějších slov způsoben tím, že jsme (totiž já a má kolegyně Kuklipuň) na gramatickou chybu v názvu této události nijak nereagovali.

Kolegyně, a na tomto místě bych rád vyzdvihnul její zásadní přínos pro vytvoření teorie, kterou vám nyní prezentujeme, se v onu chvíli rozhodla pokusit se pochopit podstatu vtipu o něco hlouběji. Nechtělo se jí totiž věřit, že by za délkou záchvatu mohl stát pouhý kontrast neodhalené gramatické chyby a našich netečných výrazů, přičemž si byla plně vědoma toho, že výrazy tváře obyvatelé E56 užívají k bezděčné komunikaci a takříkajíc bezeslovnému komentáři toho, co se právě děje; ostatně stejně, jako to děláme my, dodal řečník pro ilustraci a publikum chápavě pokývalo trupy, strženo tímto aha momentem.

Kuklipuň se tedy Ob-Chana zeptala, pokračoval Ó, jestli jeho záchvat smíchu měl takto prostý důvod, anebo je pro jeho pochopení třeba znát ještě další okolnosti, které by zapříčinily, že se z vtipu až příliš prostého mohl stát vtip o řád vyšší složitosti, vzbuzující větší množství asociací, které by tím, čeho všeho se dotýkají, mohly vyvolat dojem, že odhalují celkovou podstatu fenoménu, a to natolik stručným a výstižným způsobem, že se to může jevit jako vtipné.

Na tomto místě výkladu se Ó rozřehtal a chvíli nebyl k utišení. Když se opět vrátil k sobě a svým podobně nezvykle protáhlým a obtloustlým posluchačům, oblečeným v jednoduchých uniformách a nosícím jednoduché dýchací masky, umožňující jim pobyt na E56, rozhodl se přejít svůj záchvat mlčením a raději postoupit ve výkladu dále, aby si také přítomné shromáždění mohlo brzy vychutnat záchvat vlastní.

Ob-Chan nám odpověděl (neboť jsem se tvářil, že Kuklipuň se zeptala i za mne), že ano. Sdělil nám, že je třeba především vědět, „jak ona plandemie předčasných voleb plobíhala“. Jednotlivé státy, jak organizačně a vojensky samostatným územním jednotkám Ob-Chan říkal (obdoby našich mrplů), v čase sotva jednoho výkyvu osy E56 tam a zpět od počátku nákazy vyhlásily tu či onu obdobu předčasných voleb, udělaly puč, vláda jim odstoupila nebo, a to bylo podezřele časté, vláda se prostě přestala scházet v dostatečném počtu přítomných, ačkoli tito byli již uzdravení. Například v mrplu, pardon ve státě Čína přišli po zrušení výjimečného stavu do znovu otevřeného „Všetečínského shromáždění lidových zastupců“, zde Ob-Chanovi nebylo dobře rozumět, z celkového počtu 2980 poslanců pouze čtyři, z čehož dva byli jediní nezasažení a zbylí dva byli zas jediní ze zasažených a vyléčených, kteří ten den našli cestu do budovy, a to myslím doslovně.

Ob-Chan dále vypověděl, že to, že tuto informaci vůbec obdržel, byla neskutečná náhoda. Média v té době totiž jedno po druhém z nepříliš zřejmých důvodů přestala fungovat, nebo vycházela s nesmyslnými obsahy, a na znovuotevření parlamentu tak upozorňovaly pouze plakáty v ulicích. Ob-Chan jeden takový plakát uviděl a zašel se ze zvědavosti na ten parlament podívat. Jelikož ochranka rovněž na místo nedorazila, prošel až do budovy, kde se mu naskytla příležitost se dvěma nezasaženými poslanci krátce pohovořit. Ty zasažené neviděl, odešli prý jeden na záchod a druhý pro cigarety, ale ani jeden se nevrátil, i když si oba nechali na sedačkách své věci. Podle Ob-Chana začalo být zkrátka časem zřejmé, že se zasaženými je něco v nepořádku.

Konec vlád se sice v mnoha státech stihl nějak vyhlásit, nikde už ale nedošlo k završení procesu nové volby, protože ten vždy selhal na organizačních věcech. Lidé se nebyli schopni nejen domluvit, kdo by měl vést jaké kandidátky, ale měli problém vůbec nějaké utvořit a stanovit, kde bude celá věc probíhat. V nejlepším případě se dostali tak daleko, že sezvali lidi, kteří „chtějí něco dovopravdy dělat“, do jedné místnosti a pozvali ampliónem ostatní (tedy zbytek obyvatel státu), aby za nimi přišli a tak nějak řekli, koho chtějí. Na jednom místě se tak někdy ocitlo poměrně hodně lidí, ale státotvorný výsledek z toho nikdy žádný nebyl.

Tyto podrobnosti vyšly najevo až po letech, když se skupiny nezasažených po celém světě začaly o sobě dozvídat, organizovat se a vytvářet na pozadí opuštěné komunikační sítě síť vlastní, založenou nejprve na rádiové komunikaci. Mobilní ani metalickou síť (technické pojmy jsou vysvětleny v materiálech, které jsme vám rozdali) oživit nedokázali, protože to by obnášelo zprovoznění ústředen a zařízení různého druhu, k čemuž nestačilo mít příslušné vzdělání, ale také znát celek konkrétního řešení toho a toho provozovatele, včetně všech zúčastněných profesí atd.

Radikální snížení inteligence (i když to je velmi zjednodušující pojmenování toho, k čemu u většiny vyléčených s krátkým odstupem došlo) nevedlo ke vzniku tlup a poměrů odpovídajících ranému stádiu vývoje lidského druhu, jak by někdo mohl očekávat. Nezasažení byli nejprve se zasaženými takříkajíc na jedné vesmírné lodi a nezřídka se stávali vůdci „táborů přežití“, což byla uskupení na jedné straně jednoho a více nezasažených, pokoušejících se z vlastní paměti a z literatury obsažené v obecních knihovnách, knihkupectvích a domácnostech vydolovat nejpodstatnější technické objevy lidstva, které by jim umožnily přežít ve světě většinou zbaveném divočiny, a na druhé straně hordy zasažených, jejichž chování se nedalo vůbec předvídat a jejichž využití k jakékoli práci bylo proto téměř nemožné.

Snažili se vytvořit soběstačné jednotky hledačů hmotných rezerv, farmářů a v obcích, kde to mělo smysl, i lovců z lidí, kteří když se vydali dělat nějakou činnost, za čtvrt hodiny ji dělat přestali a už se k ní nebyli schopni vrátit, aniž by potkali někoho, kdo by je zavedl zpět k nezasaženému, což ovšem zasažení nedokázali. Vznikaly plány, jak uzpůsobit pracoviště, aby z nich nebylo možné omylem odejít, a aby tak nějak sama sebou pracujícím prozrazovala, co se v nich má vykonávat, ale tyto plány zůstávaly jen na papírech, protože nebylo možné pracovníky přimět, aby ze shromážděných hromad materiálu také něco postavili. Po celé E56 tak vznikly typické „pyramidy potřeb“.

Pracovníky se tak stávali sami nezasažení, ti tak ale neměli čas udržovat blízký kontakt se zasaženými, kteří se jim pak nekontrolovaně vzdalovali do okolí, kde spolu neřízeně interagovali, hladověli a zahnaní do krajnosti rezignovali. Ačkoli se toho nezasažení obávali, systematické násilí jako koncept umožňující přežití nebylo zasaženým vlastní, a dokonce se ukázalo, že je pro ně podobně nepochopitelné jako zadání pracovních úkonů. Celý svět tak brzy přišel o téměř všechny zasažené až na místa, kde nezasažení dokázali vybudovat funkční farmy, ve kterých zasažení mohli tvořit maximálně 20% osazenstva, jinak se spontánně ztráceli. A tak jsme se dostali k dnešnímu stavu. Vlastně to ani není teorie, jen Ob-Chanovo svědectví, dodal Ó a trochu se začervenal.

Poněkud nervózně se rozhlédl po tvářích okolosedících příslušníků svého druhu a nesměle zkusil nadhodit: plandemie? Nikdo se nezasmál, ani on ne. Ob-Chanův smích, který byl Ó ještě před chvílí s to v náhlém osvícení pochopit a sdílet, vyvěral zřejmě ještě z něčeho jiného než ze znalosti celé situace. Podíval se úkosem na Kuklipuň a ta skutečně vypadala, že by se ráda zas Ob-Chana na něco zeptala, aby se k vtipu dostala ještě blíž. Viděl teď, že Ob-Chan ani on se nesmáli tomu, jak komicky působí fakt, že celosvětově přejímaná informace obsahovala chybu v titulku z důvodu tou dobou již radikálně snížené inteligence redaktorů, kteří jen překlápěli původní zprávu pořád dokola. Tváře jeho posluchačů zůstávaly nehybné. Tak čím to bylo, že se Ob-Chan i on mohli tomu všemu smát tak od srdce, s takovým pochopením? Pochopením čeho všeho ještě? A Ó si náhle uvědomil, že asi není dost inteligentní, aby na tuto otázku dokázal odpovědět.

Blog pro ukrácení dlouhé chvíle v karanténě vychází ve spolupráci s Asociací spisovatelů, jejíž členové a členky zdarma přispívají krátkým zamyšlením či úryvkem nepublikovaného díla.