Lodní deník XXV. - Nezaručený koronavirový kalendář na příští měsíce

Tak se mi, prosím vás, přihodilo, že jsem se stal facebookovým komentátorem koronavirové krize. Neplánoval jsem to: Jen zkrátka dlouho nebylo dost rozumných textů v češtině a asi jsem začal mít pocit, že bych měl sem tam nějaký napsat… A už mi to nějak zůstalo.

Tenhle text jsem taky původně psal na Facebook, a snad vám tedy nevadí, že ho tady trošku recykluju – ale třeba jste ho ještě nečetli, a jestli jo, není problém kliknout jinam. Je to taková věštba (kdybych chtěl být sofistikovanější, řekl bych prognóza) o tom, co nás čeká, nicméně jestli jste sem přišli za literaturou, klidně to čtěte jako povídku.

Snažím se držet při zemi, ale pořád vlastně úplně nevím, jak o tom všem psát a mluvit: ty, kteří jsou strachy bez sebe, by bylo třeba uklidnit, a ty, kteří to berou moc na lehkou váhu, zase trochu postrašit – jenže uklidňující texty sdílí zas jen ti už příliš klidní lehkovážníci a děsivé zprávy zas jen ti ustrašení.

Osobně mám dojem, že čeho se maličko nedostává – jako ostatně téměř vždy –, je rozum, rozvaha a klidná opatrnost. Nemám rozhodně obavy, že teď nastane apokalypsa. Nějak už to překlepem. Ale čas, který si vláda koupila včasným vyhlášením plošné karantény, prakticky promarnila. A pokud ho nepromarnila, dobře to tají – komunikace s veřejností je tristní. Plošná omezení shromažďování a pohybu a povinnost nosit roušky tu byla vyhlášena na samém začátku epidemie, měli jsme náskok, o jakém si většina zemí teď může nechat jenom zdát. Využili jsme ho? Prakticky nikoliv. Jen se látaly nejhorší díry, ale příprava na další měsíce je mizerná, strategie nula nula nic. Řada dobrých věcí se (jako často) děla spíš vládě navzdory než díky nějaké koncepční podpoře státu.

Jestli se teď radujete, že se otvírají obchody, že si brzy zajdete do hospody a v létě pojedete na dovolenou, pravím vám: netěšte se přehnaně. Leccos nás může překvapit, možná to celé dopadne daleko lépe, než hádám, ale taky to může skončit daleko hůř. Řeknu vám, jaký je podle mě realistický scénář dalšího vývoje. Sám budu zvědavý, jestli jsem tipoval správně. Takže:

Pár týdnů se teď zdánlivě nic dít nebude. Hrstka vytrvalých nadšenců bude možná někde v koutku hledat sofistikovaná řešení pro příští měsíce, ale většina společnosti bude mít dojem, že je po všem. Mluvit se bude o dalším uvolňování, o kompenzacích a také o nebývalém jarním suchu, ale ani s tím se nic skutečně dělat nebude. Vláda přijde s návrhem mimořádné pomoci zemědělcům a hodně se bude řešit, kolik z ní dostane Agrofert. Počty hospitalizovaných budou ještě tak do 5. května klesat a počty zemřelých na covid-19 se jen pomaloučku budou šplhat někam ke čtyřem stovkám.

Výsledky „reprezentativního“ testování, které nedávno proběhlo, ukážou, že celkový počet nakažených v populaci je v řádech nízkých procent nebo desetin procenta, ale nikdo nebude přesně vědět, co s tím, a jestli těm číslům vůbec věřit, protože celé to bylo tak trochu zpackané, a navíc se ve frontách na testy nejspíš nakazilo hafo dalších lidí.

V půlce května začne pacientů s covidem opět přibývat. Pozornější zbystří, většině to bude fuk. Dlouho očekávané otvírání hospod nejspíš nenastane, nebo jen na pár dní. Možná si dáte pivo na zahrádce. Jinak bude ovšem vláda s novým vyhlášením plošných opatření váhat. Dostala teď od soudu přes čumák, protože napoprvé to trochu zpackala, takže napodruhé bude dávat větší pozor – o to dýl to bude trvat.

Rozhoupe se teprve, když začnou růst počty pacientů na jednotkách intenzivní péče a situace bude hrozit skutečným průšvihem. Zhruba v průběhu června bude plošná karanténa za hlasitého všeobecného brblání vyhlášena znovu. Zastánci nespoutaného trhu nepřiznají, že se spletli, a naopak budou mít dojem, že se obchody opět zavírají zbytečně. Ve skutečnosti se jen těsně vyhneme zahlcení nemocnic. Opatření budou tentokrát trvat zhruba do konce července, budou již nicméně cílenější a o trochu lépe připravená. Počet obětí covidu by se mohl na začátku srpna pohybovat kolem 2000.

Poté opět nastane uvolňování. Přibude hlasů volajících po nějakém systémovém řešení, ať už mu říkáte chytrá karanténa, nebo nějak jinak – které by umožnilo společnosti relativně normálně fungovat bez plošných omezení, ale v praxi to dopadne jako vždycky a většina lidí bude mít největší radost z toho, když se jim podaří systém přečůrat. Objeví se hned několik léků, které pomůžou nejvážněji nemocným pacientům, ale problém s omezenou kapacitou nemocnic a JIP se tím vyřeší jen částečně. Do toho možná začnou hořet vysušené lesy, protože velké lesní požáry se Česku doteď vyhýbaly a někdy to přijít musí, tak proč ne teď, když se sere i všechno ostatní.

Vláda přijde s návrhem postavit několik přehrad, protože beton je nejlepší zbraní proti suchu a dá se v něm protočit spousta peněz. Všichni budou už tak otrávení, že to skoro nebudou řešit. Hodně (teda ve světě, tady to bude všem fuk) se bude rozebírat možný bankrot Itálie a Španělska, ale zbytek eurozóny je nakonec zase založí. V USA se bude počet mrtvých šplhat ke sto tisícům a nebude úplně jasné, jestli Trump opravdu vyhlásil válku Číně, případně Iránu, nebo jestli to bylo jen nešikovné vyšinutí z větné vazby.

V srpnu opět nastane uvolnění, všichni využijí možnosti, že hranice jsou otevřené, a odjedou na chalupu. Pár lidí možná pojede do Rakouska nebo na Slovensko, pokud v rámci dovolené stihnou i karanténu.

Slavné srpnové uvolňování potrvá tak do září, načež bude šrouby opět třeba utáhnout, protože chytrá karanténa pořád fungovat nebude. Školy se možná otevřou, ale všichni už budou zpruzelí z věčného nošení roušek a mytí rukou. Hromadné akce, které se z jara přisunuly na podzim, se definitivně zruší. Bude se ještě o trochu víc streamovat.

Začátkem října bude v Česku celkem 5000 mrtvých na covid a lidi budou říkat, že to je jenom dvakrát tolik, než kolik zemře každý rok na chřipku, tak proč pořád všechen ten povyk? Ve světě už bude obětí kolem milionu (v řadě zemí to počítat nebudou), ale to se nás prý tady v Česku netýká. Přihlásí se řada odborníků, kteří budou prohlašovat, že teď už jsme všichni promoření a můžeme se vrátit k normálnímu životu, ale ve skutečnosti bude mít tou dobou infekci za sebou teprve necelá desetina obyvatel České republiky.

V říjnu se bude znovu s velkou slávou uvolňovat, tentokrát už prý definitivně, protože na jednu stranu už máme všichni kolektivní imunitu a na druhou stranu prý konečně začne ve velkém fungovat ta chytrá karanténa, která vzhledem ke zmíněné kolektivní imunitě vlastně prý ani není potřeba, ale co kdyby – vláda konečně lidem prozradí, že řešení je už půl roku připravené a stačí ho jen použít. Vlastně bude fungovat hned několik podobných systémů, jeden státní, tři soukromé a jeden evropský, a bude to trochu drhnout, protože nebudou úplně kompatibilní, a navíc to bude děsně žrát baterii v mobilu, takže co jako a mám se s tím votravovat, když mně stejně nic neni? Krom toho všem bude jasné, že vakcína bude hotová za pár dní, takže proč si dělat vrásky…

Uvolnění tentokrát bude trvat déle, protože přece není možné zavírat obchody před Vánoci, a navíc když teď máme tu chytrou karanténu… Že systém ve skutečnosti zas tak dobře nefunguje a nejspíš není připravený na nápor svátků klidu a pohody, to se ukáže až po novém roce: další plošná karanténa (Kolikátá už? Nikdo to už nepočítá…) bude vyhlášena tentokrát pozdě a jednotky intenzivní péče se téměř úplně zahltí pod náporem pacientů s covidem. Budou toho plné noviny a některým lidem možná konečně dojde, že situace je vážná, ale nebude jich zas tolik.

Hackerské útoky na několik nemocnic se ve zprávách ve všem to zmatku sotva mihnou. Vyvázneme z toho s odřenýma ušima a únorové uvolnění přivítáme s celkovou bilancí 8000 mrtvých na covid. Zastánci uvolňování budou říkat, že většinu z nich mají na svědomí drastické zásahy do ekonomiky a ostatní by beztak brzy umřeli, nikdo jim nedokáže vysvětlit, že celý ten průšvih je tu jen kvůli tomu, že se nikdo odpovědný nesoustředil na skutečná řešení problému, a celé se to jako vždycky už několik měsíců po česku flikuje.

Systém už tou dobou nicméně bude zflikován natolik, že kupodivu bude fungovat i po uvolnění, které vydrží tentokrát až do května 2021. Během jara se konečně začne ve velkém vyrábět vakcína a rozběhne se očkování. Zastánci kolektivní imunizace budou trvat na tom, že měli pravdu, a že se to promořování vyplatilo. Zastánci uvolňování budou trvat na tom, že kdyby bylo bývalo po jejich, mohli jsme teď zažívat bezprecedentní prosperitu, a nepřipustí, že po jejich vlastně bylo.

Země se bude podobně jako zbytek světa potácet v ekonomické krizi, všude budou mraky zkrachovalých firem, lidé budou s překvapením zjišťovat, jaké zákony vláda schválila během opakovaných nouzových stavů, a všichni se budou dohadovat, jestli 10 tisíc mrtvých na covid je hodně, nebo málo.

Pár lidí upozorní na to, že tomu všemu šlo zabránit a mrtvých mohlo být jenom pár stovek, kdyby někdo odpovědný uvažoval hlavou, ale ostatní je usadí s tím, že po bitvě je každý generál. Všichni svorně vynadají sýčkům, kteří na začátku tvrdili, že pokud bychom žádná opatření nepřijali, bylo by mrtvých sto tisíc, protože tak nám ty mrtvé teda ukažte, he? Že opatření ve skutečnosti přijata byla, i když poněkud chaoticky, to je prý vedlejší, v ruce nic nemáte.

Prchal napíše Babišovi skvělý projev o tom, jak nás moudrý premiér provedl rozbouřenými vodami do bezpečného přístavu očkování, a potom odjede na zaslouženou dovolenou.

Vyjde několik odborných článků, které popíšou, jakými trvalými následky trpí část z půldruhého milionu lidí, kteří prodělali covid-19. V novinách se začne hodně psát o suchu a o tom, že je horší než předchozí rok. Možná si někdo posteskne, že by bývalo bylo dobré, kdyby se s tím bývalo něco udělalo, když byl ještě čas.

psáno 24. a 30. dubna 2020

Blog pro ukrácení dlouhé chvíle v karanténě vychází ve spolupráci s Asociací spisovatelů, jejíž členové a členky zdarma přispívají krátkým zamyšlením či úryvkem nepublikovaného díla.