Ostrá dívka s tetováním draka

Detektivní románový triller, který vydalo letos brněnské nakladatelství Host, je skutečně kniha, kterou čtenář neodloží, musí na ni myslet, kudy chodí, vláčet ten objemný svazek s sebou do autobusu a do parku a na zahrádku kavárny, protože zadní strana obálky s referencemi nelže – tahle kniha je droga. První díl trilogie Milenium má více než pět set stran, český název zní Muži, kteří nenávidí ženy a jeho autor, švédský novinář Stieg Larsson dokázal napsat neobyčejně poutavý příběh a nezapře v něm svou profesi.
Larsson již nežije, zemřel na infarkt v padesáti letech. Infarktový průběh a tempo má i jeho text. Trilogie byla vydána po autorově smrti a jak hlásá placka na obálce, stala se globálním bestsellerem, čemuž po přečtení poslední stránky a zaklapnutí knihy asi každý ochotně uvěří. Severská detektivka se stává svébytným žánrem, mimochodem na posledním Světu knihy jí byla věnována jedna z odborných diskusí. Skandinávská literatura je rozhodně zajímavá a nemusí se jednat jen o detektivku, atraktivním norským literárním exportem je třeba L. S. Christensen, jeho román Poloviční bratr je tlustospis obdobného rozsahu a je to strhující čtení. Jaké ingredience jsou potřeba k napsání světového bestselleru?

Larssonův román má především výborně napsané hlavní postavy. Čtenář se o nich dozví téměř vše, od dětství, dospívání, kariéry, až po intimní život. Knize dominují dvě kontrastní figury – mladá hackerka Lisbeth Salanderová a mediálně známý novinář Mikael Blomkvist. Společně pátrají po dávné záhadě, snad zločinu, který se odehrál před 36 lety.
Zatímco Blomkvist je zkušený ekonomický novinář, něco přes čtyřicet, jeho spoluhráčka v příběhu Salanderová je pětadvacetiletá hubená slečna s tetováním, punkovým účesem a nezvladatelnou povahou. Jako dvojice se skvěle doplňují, Blomkvist vyznává tradiční postupy investigativní žurnalistiky a využívá dlouholeté zkušenosti v oboru, Salanderová přispívá k pátrání hackerskou genialitou, instinktem a nebojácnou drzostí. Lisbeth má za sebou krušné dětství, nedokončenou základní školní docházku pro nepřizpůsobivost a agresivitu, pasťák a poručnictví pro nesvéprávnost. Nekomunikuje s úřady a většinou ani s lidmi, poslouchá neposlouchatelnou hudbu a jezdí na rychlé motorce, spí s muži i ženami a úzkostlivě si střeží svou nezávislost citovou i existenční. Pracuje v bezpečnostní agentuře ve Stockholmu v detektivním oddělení. Typově trochu připomíná Smillu Jaspersonovou z proslulého románu dánského autora Petera Hoega Cit slečny Smilly pro sníh. Mikael Blomkvist je úspěšný žurnalista toho času v průšvihu, odsouzen za nepodloženou reprtáž k pokutě a vězení za poškození pověsti významného podnikatele Venerströma. Vyřízen finančně i společensky, rezignovaný a unavený, dostane Blomkvist náhle nabídku, která se neodmítá…

Další důležitou ingrediencí textu je atraktivní prostředí. Švédský průmyslový magnát Henrik Vanger, osmdesátiletý stařec na odpočinku, žije v rodinném sídle na severu Švédska pohromadě s rozvětvenou rodinou, kterou vesměs nenávidí. Průmyslové impérium ztrácí poslední dobou lesk a kondici, především vleklými rodinnými spory. A Henrik, bývalý kapitán švédského průmyslu, se chce ještě než zemře, pokusit vypátrat záhadné zmizení své neteře Harriet Vangerové. Pro detektivní zápletku nemůže být příhodnějšího prostředí a okolností – bohatá rodina továrníků se spletitými vztahy, rozlehlé sídlo na ostrůvku, který byl v době zmizení Harriet odříznut od okolního světa nehodou na mostě - jedinou spojnicí s pevninou. A dlouhými roky zaprášené tajemné zmizení mladé dívky, po které marně pátral Henrik Vanger na vlastní pěst s umanutostí šílence polovinu svého života.

Akční děj a rafinované postupné odhalování zločinu jsou dalšími devizami Larssonova románu a dělají z příběhu opravdu silnou detektivku. Salanderové a Blomkvistovi jde o život a přitom nevědí, odkud nebezpečí hrozí. Stejně poutavě jako střelba a honička na motorce však působí i zdánlivě klidné vyhledávání v archivech a rodinných albech, brilantní dedukce dvojice vyšetřovatelů, vzrušující hledání svědků dávné události a to vše vede k rozplétání neuvěřitelného a krutého příběhu s překvapivou pointou.

I když odhalené zločiny jsou více než závažné a kruté, páchané podle jakéhosi podivného a zvráceného schématu odvozeného ze starozákonních apokryfů, Larssonův román není primárně postaven na pouhé mystice, tajemství a prázdných symbolech, jak to u mnoha knih podobného zaměření bývá. Je to kniha s mnoha přesahy, zamýšlí se nad propojením politiky a byznysu, novinářskou etikou a různými formami zneužití moci.

V době, kdy píšu tento text, právě vychází druhý díl trilogie nazvaný Dívka, která si hrála s ohněm…

Jiří Hájíček (1967) žije v Českých Budějovicích. Píše prózy z prostředí vesnice a malého města. Doposud vydal tři povídkové knihy a tři romány. Poslední z nich, román Selský baroko, získal cenu Magnezia Litera za nejlepší prózu roku 2005. www.hajicek.info