Chytré telefony krátí život nejen závislostí, ale i stresem

Odložit chytrý telefon, nebo alespoň výrazně omezit čas, který na něm člověk tráví, je bezesporu dobrý nápad. Už nyní je k dispozici dost indicií a důkazů, že doba strávená s chytrým telefonem se výrazně podepisuje na kvalitě spánku, vztazích, sebevědomí, paměti, schopnosti se koncentrovat, kreativitě i produktivitě. Ovšem je tu ještě jeden další podstatný důvod, proč se mít na pozoru před těmito přístroji a před tím, co dovedou.

Tím, že chronicky zvyšují hladinu kortizolu, hlavního stresového hormonu, mohou chytré telefony ohrožovat člověka na zdraví. Uvádí to Catherine Price v textu Putting Down Your Phone May Help You Live Longer pro The New York Times. Článek vychází z její knihy How to Break Up With Your Phone a také z webu, jehož je zakladatelkou Screen/Life Balance.

Price upozorňuje, že dosavadní výzkumy o biochemických účincích telefonů se soustředily především na dopamin, tedy produkci látky, která je mimo jiné zodpovědná za tvorbu závislostí. Dopamin přináší příjemné pocity - a podobně jako třeba herní automaty, i mnohé aplikace jsou navrženy tak, aby dopamin spouštěly, a pro uživatele bylo těžší je odložit.

S kortizolem se ale má vše zcela jinak: zvyšuje krevní tlak, tep srdce a hladinu cukru v krvi. To vše s cílem zareagovat a přestát skutečnou fyzickou hrozbu. Tyto účinky se mohou hodit, pokud je člověk v reálném nebezpečí ohrožujícím zdraví či život. Ovšem naše těla produkují kortizol i na základě emocionálních stresorů. A při kontrolování mailových stránek, v nichž je maximálně zpráva od naštvaného šéfa, toho zvýšený tep příliš nezmůže.

Pokud se něco takového stává čas od času, nebyl by to problém, ovšem například průměrný uživatel ve Spojených státech tráví na mobilu 4 hodiny denně čistého času. S tím, že ho málokdy odkládá dál než na dosah ruky. „Mobilní zařízení obsahující sociální sítě, email a aplikace vytvářejí v uživatelích neustálé pocity povinnosti a vytvářejí nezamýšlený stres,“ tvrdí dnes už i zpráva Googlu.

„Vaše hladina kortizolu se zvýší, už když je telefon na dohled nebo jen v dosahu; když zazní oznamovací tón, nebo jen když na ten tón pomyslíte,“ říká k tomu v článku David Greenfield, profesor klinické psychiatrie na lékařské fakultě University of Connecticut a zakladatel Centra pro výzkum závislosti na internetu a technologiích. „Je to stresová reakce, tělo se cítí nepříjemně a jeho přirozenou další reakcí je pak nutkání zkontrolovat telefon, aby se stresu zbavilo.“

Od walkmana po grunge

Výpravně velkolepý a propracovaný sarkofág věnovaný kultuře, stylu a náladě devadesátých let připravila redakce The New York Times z rubriky Styl pod názvem This Gen X Mess. Od walkmana přes barvené reklamy na Benetton, unisex parfém od Calvina Kleina, mánii kolem grunge, fenoménu supermodelek, stoupající hvězdu Keanu Reevese, až k tomu, jak si dnes vlastně žije Evan Dando – jeden z hudebních idolů, frontman kapely The Lemonheads.

Pocta dospívání generaci, které je dnes něco mezi 38 až 54 lety, začíná její definicí. „Podobně jako jiné věci, které jsou považované za cool i generace X je exkluzivní. Člověk musí být narozený v letech 1965 až  1980, aby patřil do tohoto klubu ponurých ale také ztřeštěných prostředních dětí. A to nás bylo jen 65 milionů: baby boomers, kterých bylo 75 milionů, a mileniálové, kterých je 83 milionů, nás dalece  převyšují,“ píše na úvod Anya Strzemien nostalgického i úsměvného čtení, v němž se střídají eseje o módě, hudbě i étosu doby, krátké postřehy, ale i dostatek módních tipů.