V Praze se budou rozdávat pohledy do očí

Prahu čeká v sobotu jedna malá premiéra. Poprvé se zapojí do celosvětového pokusu o větší „vnesení lidské blízkosti do veřejného prostoru“. Kousek Staroměstského náměstí zabere skupinka lidí, kteří vyzvou kolemjdoucí, aby se jim - a sobě navzájem - na minutu zpříma podívali do očí. Spolu americkým fotografem Lancem Purdue (30) akci připravuje učitelka Siun Procházka (33).

Proč jste se rozhodla takový experiment uspořádat?

Sleduju už delší dobu stránky Liberators International - jsou to Australani, kteří se volně sdružují s cílem vnášet do veřejného prostoru prvky překvapení a jejich prostřednictvím lidi víc propojovat. Jejich nejslavnější akcí je party, kterou rozjeli v metru v Perthu, hodně se sdílelo i video z akce,  kdy si stoupla jedna z jejich členek jen ve spodním prádle v Londýně na Trafalgarské náměstí. Ovázala si oči šátkem a do rukou si vzala ceduli, že pokud někdo z kolemjdoucích někdy trpěl nějakou poruchou příjmu potravy, ať na její tělo namaluje srdíčko. Bylo to bláznivé a odvážné zároveň.

O co jim takovými akcemi jde?

Řada lidí se podle nich ve své každodennosti nudí, není spokojena, připadá si osaměle a kolikrát už asi ani neuvědomuje, že taková jejich každodenní realita nemusí být. Liberators International jim to chtějí připomenout akcemi, které je z toho rutinního koloběhu vytrhnou; chtějí je přimět k zamyšlení se nad tím, jak by sami mohli svůj život zpestřit, oživit. My jsme s mým kamarádem Lancem něco podobného zkoušeli v Praze už letos v létě: rozdávali jsme v centru “objetí zdarma”, Free Hugs. Za 50 minut jsem rozdala 65 objetí, zapojila se i řada Čechů - a nebála se ani starší generace, bylo strašně příjemné najednou cítit, že je to taky baví, usmívali se. A tak když Liberators vyhlásili celosvětový pokus o navázání očního kontaktu - proběhne asi na 50 místech planety - rozhodli jsme se zapojit a uspořádat ho v Praze.

Co tedy čeká sobotní návštěvníky Staroměstského náměstí?

Vytyčíme lanem čtverec a vyzveme, aby za námi do něj kolemjdoucí lidí vstupovali a dívali se nám nebo sobě navzájem minutu do očí. Chci, aby lidi měli nevšední zážitek, aby zkusili něco, co nikdy předtím nezkusili, trochu se osmělili. Když se na někoho očima napojíte na minutu, není úniku: po třiceti čtyřiceti vteřinách, pokud se oba uvolníte, můžete toho člověka skutečně prohlédnout, na okamžik vnímat jeho podstatu. Zkoušela jsem něco podobného v rámci jiné akce letos v Berlíně a byl to silný zážitek.

Pocházíte z Irska, v Česku žijete asi rok. Pozorujete mezi Čechy a Iry co do očního nějaké rozdíly?

Přistěhovala jsem se do Prahy za mým tehdejším manželem před rokem a musím přiznat, že to byl kulturní šok. Ani ne tak co do očního kontaktu, ale spíš ve všeobecné vřelosti a schopnosti oslovit někoho cizího; v důvěře v to, že vámi chtějí lidem kolem vás jen tak bavit. Jistě, bariérou je i jazyk, neumím česky, ale jenom v tom to asi nebude, snad je to stále stín komunismu, těžko říct. V Irsku jsou na veřejnosti lidi mnohem přátelštější, často jsem si tu hlavně před tím experimentem s objetími připadala strašně izolovaná, jako z jiné planety. A tuto sobotu to chci zkusit alespoň trošičku nabourat.

Kdo se na přípravě dál podílí?

Máme asi deset dobrovolníků, většinou studentů, kteří nám pomáhají dělat cedule, přinesou židle a deky; je super, jak jsou nadšení.

Na Facebooku slibuje účast v Praze asi 1000 lidí, s jakou účastí budete spokojeni?

Očekáváme, že z toho tisíce přijde tak 10 až 15 procent, což je průměr u facebookových akcí obecně. Když přijde sto lidí, bude to super.

Museli jste kvůli tomu žádat Prahu o povolení? Nakolik to bylo obtížné?

Bylo to překvapivě snadné. Nevěděli jsme, zda to potřebujeme, nejde o komerční akci, nikdo na tom nevydělává. Jenomže jak se počet účastníků na Facebooku navyšoval, dostali jsme strach, že by mohla přijít policie, která je na Staroměstském náměstí vždy přítomná, a zatrhnout nám to. Tak jsme si na internetu stáhli příslušný formulář, zjistili, koho máme na úřadě kontaktovat, a pak jsme tam šli a dostali obratem razítko. Dostali jsme povolení zabrat 6 krát 6 metrů prostoru.

A proč jste si vybrali právě Staroměstské náměstí?

Chtěli jsme to zkusit někde, kde je velký pohyb lidí, Václavské náměstí mi zároveň dobré nepřijde, je hodně vystresované, lidi tam bývají agresivní, spěchají za nákupy. Když jsme s Lancem v létě zkoušeli Free Hugs, měli jsme nejlepší zkušenost právě na Staromáku - nejvíc lidí včetně Čechů, kteří tamtudy procházeli, se k nám přidalo. Navíc se bude celá akce nahrávat a spojovat s videi z dalších zemí, kde pokus proběhne. Staroměstské náměstí je podle nás nejhezčí náměstí v Praze, tak to bude vypadat pěkně i navenek.

Bude mít sobotní akce i nějaké pokračování?

Založili jsme facebookovou skupinu HumanKIND, kde budou moci pokračovat ti, které náš pokus zaujme. Kráčí ve stopách Liberators International - chceme podobně jako oni do budoucna pořádat další intervence ve veřejném prostoru.