Výročí LSD: Když chemik Hofmann nasedl na kolo a nestačil se divit
Speciál: Historie i současnost léčby s pomocí psychedelik
Před 75 lety začal příběh LSD – příběh neméně pestrý jako účinky této látky. Zrodil se náhodou v polovině čtyřicátých let v laboratoři švýcarského chemika Alberta Hofmanna, který si před cestou z práce olízl prsty a na kole pak prožil první – nevyžádaný – trip. Z LSD, dyethylamidu kyseliny lysergové, po válce stal hit psychiatrického výzkumu: účinky látky se nejprve zkoumaly coby obdoba schizofrenických prožitků, později se droga začala využívat jako experimentální terapie pro široké spektrum potíží od alkoholismu po deprese.
Poté éře hippies však byla látka zakázána; výzkum i léčba probíhaly jen tajně v okruhu zasvěcenců a pod hrozbou sankcí. V poslední době však řada významných světových pracovišť opět zkoumá, jaký potenciál pro lidský mozek se skrývá v látkách, jako je LSD, psilocybin či MDMA. A obnovený výzkum dokazuje, že mnoha lidem s duševními potížemi – depresemi, traumaty a závislostmi – mohou psychedelické drogy překvapivě pomoci. Zároveň také osvětlují, jak lidská mysl vlastně funguje. Připomeňte si nejen výročí tzv. bicycle day - který připadá na 19. dubna - několika několika texty Petra Třešňáka, který se problematice psychedelik dlouhodobě věnuje a byl za tyto články několikrát oceněn:
Byl to vynález, o kterém se skládaly písně a psaly romány. Pak strašidlo, co zahubí vaše děti. A dnes? Ze Švýcarska, kde se před týdnem konala velká sešlost odborníků, k nám doléhá volání – průzkum lidského vědomí pomocí halucinogenů musí znovu začít. Tentokrát bezpečněji.
Básník a znalec omamných bylin Dale Pendell řekl, že rozdat lidem LSD bylo jako vytisknout Bibli v angličtině. Tajemství nebo svátost, přístupné tradičně jen úzkému kruhu zasvěcených, se stávájí široce dostupnými se všemi nadějemi, riziky a vylomeninami, jež k tomu patří.
Látky měnící vědomí se do výzkumu vracejí už pár let, ale konec jejich prohibice můžeme opatrně vyhlásit až teď. Tým švýcarských psychiatrů publikoval po čtyřiceti letech první studii, v níž lékaři pacientům podávali sloučeninu, která se stala symbolem psychedelické éry i příčinou jejího konce, LSD. Studie potvrdila to, co advokáti změněných stavů vědomí tvrdí odjakživa. Pokud probíhá v bezpečném rámci, průchod těžkými místy je cennou součástí léčení.
Začíná podzim roku 2015, v zahradě psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích pomalu žloutnou listy a tady v pavilonu číslo 19 se koná vůbec první český výzkum účinku psychedelických drog na lidi za posledních čtyřicet let. Míša leží v malé útulné místnosti ověšené koberci s jihoamerickými domorodými vzory. U sošky Buddhy na poličce hoří svíčka a ve vzduchu je cítit kouř bílé šalvěje, rostliny, kterou indiáni tradičně používají pro očistné vykuřování.
„Zastavení výzkumu psychdelik začátkem sedmdesátých let, kdy byly rozhodnutím americké administrativy celosvětově zařazeny mezi nejpřísněji kontrolované substance, bylo jednoznačně politicky motivované. To není nějaký ideologický názor, to je prostě fakt, který dnes všichni akceptují. Důvodem bylo to, že LSD hrálo zásadní roli při revoltě hippies a v odporu proti válce ve Vietnamu. Následně se medicínský výzkum utlumil a trvalo nějakých čtyřicet let, než dospěla generace mladých výzkumníků z té doby. Dnes tito lidé vedou odborné společnosti, jsou v politické administrativě a to způsobilo, že se výzkum znovu uvolnil na řadě pracovišť, včetně České republiky. Existuje hned několik důvodů, proč jsou psychedelické látky ve výzkumu tak důležité. Jeden z nich je, že představují zcela nenahraditelný nástroj poznávání toho, jak náš mozek funguje a jak zpracovává informace z okolí,“ říká psychiatr Jiří Horáček v rozhovoru, který je součástí aktuálního speciálu s názvem Každý v něco věří.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
