Zvolte svého vítěze Chalupeckého ceny

Výstavou finalistů vrcholí 24. ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého ceny určené pro mladé výtvarné umělce do pětatřiceti let. Expozice je umístěná do prostor pátého patra Veletržního paláce, kam se prestižní klání letos po letech vrací. V průběhu výstavy vybere Mezinárodní sedmičlenná porota z pěti finalistů letošního laureáta, kterého vyhlásí 15. listopadu v rámci slavnostního ceremoniálu v režii Davida Jařaba. Jury předsedá Christian Rattemeyer z Muzea moderního umění v New Yorku; americký kurátor je letos předsedou poroty potřetí a naposledy. Výstava potrvá do 1. prosince.

Svého vítěze mohou tradičně vybrat také čtenáři Respektu, který je partnerem Chalupeckého ceny. Předání jejich ceny bude součástí slavnostního vyhlášení. Hlasujte v následujícím formuláři: 

Zde jsou letošní finalisté:

Daniela Baráčková pro Finále 2013 připravila instalaci videí a obrazů Smrt, česká malost a současné muzejnictví zaměřenou na kritiku českého prostředí a způsobu, jakým reflektujeme svoji minulost. Ve videích, v nichž autorka sama hraje, se objevují konkrétní místa historických událostí v kombinaci s jejími osobními vykonstruovanými příběhy. Baráčková si pohrává s tématy čecháčkovství i smrti, videoroom v instalaci je dokonce postaven v proporcích rodinné hrobky. Součástí prezentace jsou i obrazy.

Aleš Čermák ve své instalaci Starý svět už nedává smysl a nový ještě nenastal klade otázky o smyslu a způsobu dnešního života a demonstruje obavy na příběhu šedesátiletého hrdiny Waltera, jenž svůj život promarnil. Knižní podoba příběhu v podobě literárního díla s prvky scénáře je součástí expozice, kde čtou text figuranti. Protiklad k „malému“ lidskému příběhu tvoří v instalaci a svět techniky v podobě videa a gigantických reproduktorů vyluzujících šum. Ty odkazují na raveovou hudbu z konce 80. let, jejíž posluchači se podle autora začali postupně uzavírat do sebe a atomizovat stejně jako dnešní společnost.

Dominik Lang ve své prezentaci Východ Západ nepoužil žádný nový materiál a pracoval pouze s daným prostorem pátého patra Veletržního paláce. Upravil stávající galerijní paneláž, vyřezal do ní kruhové otvory a umístil je zrcadlově proti sobě po stranách. Ráno se v jednom otvoru objeví vycházející slunce, během dne putuje nad proskleným stropem galerie a večer zapadá v otvoru na druhé straně. Autor obrací divákovu pozornost od přemíry artefaktů, které galerie nabízí, směrem „ke kráse, na niž už divák zapomněl, a symbolicky poukazuje na pomíjivost umění“.

Václav Magid se ve svém díle zabývá otázkami filozofie, estetiky a sociální sféry v návaznosti na Theodora W. Adorna. Jeho instalace Nevyřešené problémy formy se skládá z videa s hudbou a synchronizovanou animací a z abstraktních černobílých kreseb partitur dvanácti částí skladby. Autor v ní zhudebnil radikální politické slogany a dodržel přitom základní pravidla dodekafonické hudby; spojil emotivní svět umění se světem vědeckých zákonitostí a zkoumá napětí mezi estetickou a kritickou funkcí umění.

Richard Nikl svou sérii objektů v podobě trojrozměrných obrazů a jedné sochy rozmístil do celé expozice, čímž rozbil systém autorských prezentací a zapustil do nich vlastní „viry“. Ve výstavě se objevuje židle pro kustodku zkonstruovaná ze stejného materiálu jako rámy jeho obrazů, házení bot přes elektrické dráty, parafráze lightboxu, ale i hlínou ručně vymalovaná loga partnerů výstavy. Automatické ruční kresby zvětšené na plexisklo obrazů kombinuje autor s digitální postprodukcí, témata z historie dává do souvislosti s aktuálními tématy na síti. Právě tenhle způsob rozptýleného a mnohovrstevnatého myšlení je mu vlastní.

Výstava finalistů letos nově probíhá společně s expozicí loňského laureáta Vladimíra Houdka. Samostatná výstava ve velké galerii je pro laureáty odměnou za vítězství v předešlém ročníku a doposud se konala odděleně. Houdek navazuje na své vítězství a pod názvem Hmota z délky ohybu představuje novou sérii abstraktních obrazů.

Podle pořadatelů letos expozice - i díky vhodnému prostoru ve Veletržním paláci a jedinečné architektuře - získala nový rozměr svébytného celku, který boří hranice mezi díly finalistů. Nevzniká dojem konkurenční soutěže, ale smysluplné výstavy, na níž jsou zastoupeny výjimečné talenty současné české výtvarné scény.

„Upřímně si vážím nasazení, s jakým finalisté tohoto ročníku do ceny jdou. Každý jiným způsobem, ale všichni velmi přesvědčivě. S takovou energií se dobře pracuje a z výstavy je to znát,“ říká kurátorka Lenka Lindaurová ze Společnosti Jindřicha Chalupeckého. A dodává: „Pro veřejnost je to poselství o stavu současného umění, pro nás je to zpráva, že Ceně Jindřicha Chalupeckého umělci věří a berou ji vážně.“

Cena Jindřicha Chalupeckého vznikla v roce 1990 zprvu jako spontánní nápad malíře Theodora Pištěka pro potěšení těžce nemocného výtvarného teoretika Jindřicha Chalupeckého. K realizaci nápadu si přizval Václava Havla a Jiřího Koláře, laureátem prvního ročníku se stal Vladimír Kokolia.

Další informace o finalistech najdete na cjch.cz