1:0

V moderním světě je sport fenoménem, který pomíjet nelze: ať si o tom myslíme cokoli, zajímají se o něj milióny lidí.

V mnohém se podobá politice. Sportovci podobně jako politici pracují všem na očích. Mají svou jednoduchou morálku, jejíž pravidla se nijak neliší od obecně uznávaného morálního kodexu, od kterého odvozují svůj mandát vlády civilizovaných zemí. Ve sportu i politice se požaduje, aby porušení těchto pravidel bylo potrestáno. Tam i tady k tomu často nedochází. Sport i politika mají své málo viditelné zázemí a neviditelné podzemí. Mají své „rytíře“, ale i své podvodníky a gangstery.V komunistických zemích zločinnost ve sportu dosáhla v mnoha ohledech rozměrů jinde nevídaných. To proto, že byla vedena, inspirována a podporována samotným státem. (Vzpomeňme jen namátkou na státní výzkum, který se zabýval podporou dopingu, na osobní a politické vydírání sportovců, na orwellovské výcvikové tábory pro děti.) Jako v celém našem životě, i tady hrála hlavní roli politika: komunistické režimy dobře rozpoznaly, že sportem, víc než čímkoliv jiným, mohou proniknout do povědomí prostých lidí ve světě. Pro mladé lidi z těchto zemí pak byl sport takřka jedinou příležitostí, jak se dostat za ostnaté dráty a jak získat jisté materiální výhody. Svět sportu, v němž je místo pro ideály i pro jejich profanaci, pro lidi čisté i pro špinavce, pro skromnost i pro velké peníze, pro bafuňáře, lanaře, zločince i fízly, tento svět dnes leží před našimi sportovními novináři jako…