Česká ruleta se slovenskými akciemi
Středeční rozhodnutí české vlády odložit vydání akcií z kupónové privatizace bylo pravděpodobně jedinou možností, jak dostat slovenskou stranu znovu k jednacímu stolu o majetkovém vypořádání. Nejde přitom jen o pohledávku České národní banky na Slovensku (24,7 mld korun) nebo o investice slovenských DIKů v Čechách (26,6 mld korun účetní hodnoty). Bratislava neustále komplikuje jednání o „slovenském zlatě“, Čs.námořní plavbě, Československých aeroliniích a Čedoku. Důležitým jednáním se prostě vyhýbá. Připočteme-li k tomu nechuť slovenských podniků platit staré pohledávky vůči českým partnerům, stejně jako vyslovený odpor Mečiarova kabinetu k vybudování regulérní česko- slovenské hranice, zjistíme, že důvodů k ráznému kroku bylo více než dost. Zastavme se ale podrobněji u rizik, které v sobě toto - doufejme prozatímní - řešení skrývá.
Rizika pro reformu
Nebezpečí spojených s rozhodnutím české vlády je celá řada, rámcově je však můžeme rozdělit do dvou skupin: na legislativní a ryze praktické. Začněme nejprve u druhé kategorie.Přestože místopředseda české vlády Ivan Kočárník prohlásil, že původní termín vydání akcií „není ještě ztracen“, lze počítat, že bude přinejmenším o nějakou dobu odložen. Co to bude znamenat? V první řadě je to nepříjemná komplikace pro podniky privatizované v první vlně. Dál bude pokračovat předprivatizační agónie a rozkrádání v podnicích, které očekávají příchod nových vlastníků. Znovu se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
