Mami, mám tě rád! Máš mě taky ráda?
Roman Sejkot fotografuje tichá dramata všedních dnů
Muž ve vodě o sobě říká: „Já jsem Zemek Bronislav a já jsem narozen 12.8.1970, to je srpen a jsem v Motole narozen. Žiju s rodiči. Jsem spokojen. Mám sestru. Je na mě hodná. Je hodná a něco mi kupuje. Kazety, desky, písničky. Jmenuje se Šárka Zemková a je starší. Je zdravotní sestrou. Mám písničky z pohádek a desku Šmouly. Zpěváci se mi líbí Michal David a Pavel Horňák. Zpívali dříve, ale už nezpívají. Začal jsem plavat od dvanácti let. Vody jsem se bál jako malý. Často trénuju. Jednou i dvakrát týdně.“ Bronislav je od narození postižen mentální poruchou zvanou Downův syndrom. Roman Sejkot Bronislava rok fotografoval. Vznikl fotografický příběh O sportovci… Do 27.března je vystaven v pražské Galerii SČF.
Sázka na příběh
V roce 1991 se na pražském Strahově konala olympiáda mentálně postižených. Roman Sejkot (1963) tehdy pracoval jako obrazový redaktor Občanského deníku. Fotografoval, jen když vybyl čas. A na Strahov se tenkrát nedostal, ač chtěl. "Ale to téma začalo být ve mně zaťaté."Nechtěl však objíždět ústavy a fotografovat jejich prostředí. Vsadil na příběh o jednom člověku. Dostal tip na tři sportovce: atleta, lyžařku a plavce. Protože byl právě leden 1992 a sníh nikde, vybral si Sejkot na počasí dosti nezávislého plavce Bronislava Zemka. Jezdil s Bronislavem na tréninky (většinou pátek a neděle), soustředění, závody (včetně paraolympiády v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
