Ke konfliktu zájmů
Jsem přesvědčen, že konflikty zájmů, korupce, hospodářská kriminalita a narůstající vliv starých i staronových mafií se pomalu ale jistě stávají veřejným nepřítelem číslo jedna. Tento nepřítel je způsobilý přivodit totální kolaps naší jinak se slibně rozvíjející ekonomiky - což by samozřejmě zablokovalo i naše cesty k politické demokracii.Problém zmíněný v titulku je starý jako sama demokracie. Již od antického Řecka konflikt zájmů byl a dodnes zůstává předmětem nesčetných reformních pokusů i teoretických úvah (připomeňme alespoň dodnes aktuální charakteristiku Maxe Webera, který rozdělil politiky na ty, kdo žijí z politiky, a na ty, kdo žijí pro politiku - druhá skupina zaslouží jasnou preferenci, ani teoreticky však nemůže úplně převládnout). Je proto nesmírně naivní se domnívat, že problém by mohl být okamžitě vyřešen, jen kdyby existoval sdostatek dobré vůle přijmout a uplatňovat patřičně přísný zákon. Navíc je předem zřejmé, že sebepřísnější zákon může postihnout jen zlomek takovýchto případů (a politik se skutečně zlými záměry jej vždycky dokáže obejít): rozhodující část řešení tohoto problému bude spočívat v mravní a politické atmosféře, v kontrole veřejnosti a v její schopnosti přinutit k odchodu politika, který sice neporuší literu, leč ducha zákona.Hranice pouhé naivity však zjevně přesahuje argumentace větší části levicových oponentů, kteří se veřejnosti pod rouškou boje za očistu politického života snaží vnucovat přinejmenším dva…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
