Dějiny mají smysl

Psát židovskou historii není vůbec snadné - židovské dějiny trvají více než čtyři tisíciletí a odehrávají se snad ve všech krajích světa. S výjimkou několika staletí ve starověku žila většina Židů vždy rozptýlena v různých zemích, mluvila nejrůznějšími jazyky a zastávala často protichůdné názory. Vtěsnat takovou historii do jediného svazku vyžaduje nejen obeznámenost s rozsáhlou a mnohojazyčnou literaturou, ale znamená i neustálou konfrontaci s otázkou židovské národní identity. Výsledek je vždy nutně selektivní a obsahuje i větší dávku interpretace než jiné národní dějiny.

Vůle identity

Z tohoto hlediska byly také Dějiny židovského národa známého britského konzervativního historika Paula Johnsona po svém vydání v roce 1987 z mnoha stran kritizovány. Od názoru, že žádné židovské národní dějiny neexistují - anebo je alespoň nelze napsat - až po výtky ze zaujatosti a náklonnosti k zastaralému, teologicky a apologeticky motivovanému přístupu k historii. Hlavní námitkou ovšem nebyly drobné nepřesnosti a opomenutí ani zdůraznění některých oblastí a vývojových trendů na úkor jiných, ale právě interpretační zaujetí autora, jeho snaha najít smysl židovské historické zkušenosti a kladení otázky po židovské úloze a významu v dějinách. Snad největší odpor vzbudil údajně „okázale filosemitský“ postoj autora, který se prý v mnoha ohledech paradoxně podobá antisemitským názorům - stejně jako ony má sklon přeceňovat židovskou úlohu v dějinách, a to se pak…