Jednou z nejdůležitějších zpráv uplynulých dnů byl nepochybně vstup Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) do České spořitelny. Prestižní evropský bankovní dům získal dvanáctiprocentní podíl nákupem akcií od společností sblížených s firmou Motoinvest. Tošovského vláda o tom mlčí, přesto lze za obchodem tušit její plán a strategii: učinit alespoň něco, aby se dlouho diskutovaná privatizace jednoho z klíčových finančních domů už nedala snadno zvrátit. EBRD totiž rezolutně prohlásila, že do spořitelny vstupuje pouze na dva roky a déle setrvá jen tehdy, pokud se privatizace rychle dokončí. Proti se ovšem postavil stínový ministr financí ČSSD Ivo Svoboda. Nejprve sice řekl, že „Evropská banka je kotva a jistota privatizačního procesu“, zároveň ale varoval, že sociální demokracie rychlý postup privatizace odmítá. Podle Svobody nejde, aby někdo - ani EBRD - jen tak přišel a rozhodoval. Pokud jde o rychlost privatizace, ČSSD si prý dokáže nejvýš představit, že za dva roky budou „nastartovány nezvratné procesy k nalezení vlastníků“. Méně šikovné výroky si lze od nástupce největší české strany sotva představit.
Rizika neprivatizace
Rychlá privatizace českých bank by neměla být ideologickou otázkou. Na odborném poli se dal ještě před rokem hájit názor, že nejlépe a za nejlepší cenu se budou banky prodávat, až se ekonomika opět dostane z útlumu do růstové fáze. V okamžiku hospodářského poklesu nebo mizivého růstu se kvalita portfolia bank rapidně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
