Muž, který Kafku doučoval česky

Když se počátkem čtyřicátých let rozhodl bývalý obchodní zástupce a účetní František Xaver Bašík (1878–1963) sepsat své životní zkušenosti v autobiografii, snil možná o jejím knižním vydání. Sotva však předpokládal, že první části devítidílného souboru vyjdou až v dalším tisíciletí a že se stanou malou senzací. Nejspíš by k tomu opravdu nedošlo, nebýt jedné okrajové postavy, kterou zachytil jen letmo a s mazáckým nadhledem. O pět let mladší synek prvního zaměstnavatele mu stál za zmínku snad jen kvůli několika zlatkám, které dostával za jeho doučování češtině a také za to, že osamělému chlapci dělal při procházkách a někdy i na letním bytě kamaráda. Teprve v roce 1994 zjistili Bašíkovi příbuzní, kteří rozměrný rukopis uchovávali, že jejich předek takto poznal Franze Kafku.

Svým vlastním hrdinou

Autor se zřejmě do smrti nedozvěděl, jakou pozoruhodnou literární dráhu připravil osud jeho svěřenci. O rodině Hermanna Kafky, k němuž nastoupil roku 1892 do učení, píše jako o docela běžné staropražské domácnosti, přičemž nezastírá poněkud nedůvěřivý odstup českého křesťana z nižších vrstev k zámožnějším Židům, kteří češtinu sice ovládali, ale hovořili převážně německy.

Zatímco v kulturním povědomí celého světa vyrostl obraz adresáta slavného Dopisu otci do mýtických rozměrů, v Bašíkově líčení si Hermann Kafka ponechal lidské měřítko, které jej kupodivu nikterak neumenšuje.…