V předminulém čísle Respekt publikoval rozsáhlý článek Tomáše Krystlíka Mýtus zvaný mnichovská zrada. Věnovat prostor takovému tématu je záslužné rozhodnutí, jen málokterá událost našich moderních dějin je totiž opředena takovým množstvím mýtů jako Mnichov 1938. O to smutnější je, že autor řadu z nich místo demontáže svým textem jen upevnil.
Opevnění
Hned v úvodu tvrdí, že od roku 1932 do roku 1936 neudělali Češi pro obranu republiky zhola nic. Jak ale dokazují archivy, již v roce 1932 připravilo velení československé armády plán zásadní modernizace a reorganizace. O dva roky později také vedení země schválilo mimořádné finanční prostředky na obranu a rozhodlo o výstavbě opevnění. Navíc byla na dva roky prodloužena i povinná vojenská služba, která mimochodem existovala po celou dobu trvání Československa, takže psát o jejím zavedení v roce 1937 je nesmysl. V roce 1936 pak armáda obdržela první z velkých úvěrů na zbrojení. Právě výše finančních prostředků vynaložených Československem na obranu nejlépe ilustruje, jak se „pro obranu země nic neudělalo“. V roce 1937 obranné výdaje tvořily skoro 10 % HDP. Československá republika tak na zbrojení vydávala nejvíce ze všech tehdejších demokratických zemí.
Při zmínce o československém opevnění Tomáš Krystlík zase suverénně vychází ze snad nejrozšířenějšího mýtu o tom, že na československé hranici s Rakouskem žádné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
