Bolívie se 10. října chystala oslavit dvacáté první výročí demokracie v zemi. Jenže v ulicích to vřelo už od 15. září. V centru hlavního města La Paz hořely ohně a na demonstrující dav mířily tanky. Generální stávka vyhlášená odbory a opozicí si po střetech s armádou vyžádala téměř osmdesát mrtvých a dvě stovky zraněných. Protesty namířené proti záměru prodávat zemní plyn transportem přes chilské přístavy do Severní Ameriky skončily až ve chvíli, kdy prezident Gonzalo Sánchez de Lozada uprchl do amerického Miami a do křesla hlavy státu usedl dosavadní viceprezident Carlos Mesa.
S chudobou nic nehnulo
Letos v únoru vypadala situace obdobně, tehdejší protesty však Lozada ustál. Důvodem nepokojů, které zaplatilo životem asi třicet Bolivijců, byla snaha vlády zvýšit daň z příjmu. Lozada nakonec od daně upustil a požádal Mezinárodní měnový fond (MMF) o 150 milionů dolarů – a 10 milionů nakonec skutečně dostal. Půjčkami však vyhrocení situace pouze na chvíli oddálil.
Podstata konfliktu spočívá v chudobě země a neúspěchu reforem, které měly s bídou skoncovat. Privatizace a ekonomika volného trhu prosazované MMF a Světovou bankou při absenci záchranného sociálního systému prohloubily propast mezi úzkou vládnoucí bílou elitou a domorodou indiánskou většinou, která často nemá přístup ke vzdělání ani ke zdravotní péči. Nezaměstnanost dosahuje až 90 % a polovina obyvatel musí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
