Na první pohled se zdá, že nedávné vystěhování neplatičů v městě Slaný proběhlo v pořádku a podle zákona. Neplatíš tři měsíce nájem – šup s tebou ven. Romové (neboť v drtivé většině šlo právě o ně) osvědčili své kočovnické sklony a k údivu místních se vystěhovali se vším všudy rovnou na ulici; naštěstí bylo teplo a nepršelo. Dnes bydlí po příbuzných, v daleko stísněnějších podmínkách. A starosta Ivo Rubík má z ostudy kabát, i když si to dodnes nechce přiznat – ani poté, co mu to řekl ombudsman. Co dál?
Snadné – a hloupé
Nejdříve fakta: Romové se ve své velké většině nacházejí na samém sociálním dně. Nikoli jednu nebo dvě generace, nýbrž už po staletí, celé desítky generací tak žijí. Vedle toho a jaksi navíc jako páriové, vždy jen na okraji společnosti. To by zlomilo každý národ. Romové však stále žijí, mají svou kulturu, svůj jazyk a umí se radovat; jinak by to taky nevydrželi.
Za bezmála 14 let budování demokracie v naší zemi se v jejich postavení nic výrazného nezměnilo a nevypadá to, že by se pro ně nějaká změna k lepšímu chystala. Bydlí v nejhorších bytech, jaké si jen lze představit. To není dobré motivační prostředí pro děti. A pokud rodiče zaměstnání nedostanou, jaký div, že se nejdříve chtějí nasytit a obléci a že na nájem jim za té bídy už nezbývá.
Vystěhovat rodinu na ulici a děti odeslat do domova, což je standardní postup radnic a orgánů péče o děti, je opravdu nejjednodušší řešení, ale také nejhorší a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
