Při příležitosti svátku 28. října uděloval Václav Klaus poprvé státní řády. Komentátoři si libovali, že prezident podle svého slibu nerozdal vyznamenání moc a že ocenění vytvořili pěkné spektrum: katolický kněz, odbojář, malíř, chartista, zachránce, zpěvačka, cembalistka atd., zkrátka „všechny složky lidu“. Jenže řády nejsou vizitkou hradní tolerance či demokratičnosti. Ani by neměly být. I když prezident má svrchované právo udělovat je podle vlastní volby, nedává vyznamenání za sebe, ale jako reprezentant státu, a má tak proto činit na základě srozumitelných kritérií. Václav Havel je bohužel nezavedl a Václav Klaus v této neujasněnosti pokračuje.
Jako každý rok, i letos jsou nejdiskutabilnější ocenění umělců. Jaký je význam malíře Josefa Lieslera pro vývoj českého výtvarného umění či pro národní dějiny? Pokud jde o to prvé, většinu života kopíroval jiné malíře (například Chagalla a Dalího), a pokud jde o to druhé, za totality se nijak výrazně neprojevil. Podobně Adolf Born: na rozdíl od Lieslera je to sice kreslíř s autentickým rukopisem, ale snad ani Mach a Šebestová nejsou důvodem k státní medaili.
Oceňovat na 28. října „za umění“ je absurdní. Za prvé jsou řády od státníků korumpující, má-li si umělec střežit nezávislost. Za druhé existují desítky cen, které udělují různé nadace a spolky, jejichž komise jsou k posuzování uměleckého významu kompetentnější než politici. Kritérium pro státní řád by mělo být jediné – morální. Mají…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
