Šéf rakouských sociálních demokratů (SPÖ) Alfred Gusenbauer to nikdy neměl lehké. Kormidlo v této politické straně, která v poválečné době vládla po celá desetiletí, převzal zrovna ve chvíli, kdy se musela odporoučet do opozice. To se psal rok 2000. A už brzy musel Gusi, jak se mu často říká, čelit posměchu z vlastních řad – že prý má účes na číro a jeho obleky že připomínají vkus Mao Ce-tunga. Byly to povrchní hloupé narážky, které však poodhalovaly, že strana s ním není spokojená. Hrůzu naháněl i kmenovým voličům svými ideologickými výpady, jako například teoretizováním o „solidární a vysoce výkonné společnosti“ (solidarische Hochleistungsgesellschaft). Vrcholem však bylo, když loni v létě zašel na oběd s korutanským hejtmanem a předákem Svobodných (FPÖ) Jörgem Haiderem. Nad pochoutkami s chřestovou oblohou a sklenkou štýrského bílého vína se domluvili na společných politických projektech.
Vranitzkého tabu
Gusenbauer se to sice poté snažil popírat, v hostinci se prý řeč vedla jen o tom, jak spojenými silami – přestože FPÖ není na rozdíl od SPÖ v opozici – potopit vládní návrh penzijní reformy. Ano, dalo by se k tomu dodat, pokud tomu opravdu tak bylo, tak se upečený plán nepovedl. Svobodní v klíčovém hlasování táhli za jeden provaz se svými koaličními kolegy z vlády, lidovci. Nicméně na stole bylo tenkrát v létě asi více věcí, neboť Gusenbauer v …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
