Od Madrásu po Karáčí se nediskutuje o ničem jiném. Lidé pokřikují na televizní obrazovky, úřady krátí pracovní dobu a ve městech se díky slabší dopravě pročišťuje zamořené ovzduší. Co se děje? Indické kriketové družstvo hraje v Pákistánu pětitýdenní turnaj s tamějším celkem. Díky kriketu, v obou zemích jednoznačně nejoblíbenějšímu sportu, mohou lidé nejen zapomenout na své každodenní starosti, ale také si užít pocitu národní hrdosti. Týmy Indie i Pákistánu navíc patří ke světové špičce.
Současná indická vláda pod vedením Indické lidové strany (BJP) ještě v únoru uvažovala o tom, že kriketovému výběru cestu do Pákistánu nepovolí. Prohra národního manšaftu by mohla negativně dopadnout na výsledky BJP v celostátních volbách, které začnou příští týden. Ale milionům kriketových nadšenců v obou zemích se ulevilo, když si to premiér Atal Bihárí Vádžpéjí rozmyslel a reprezentaci požehnal slovy „vyhrajte zápas i srdce všech Indů“. A tak se dnes dospělí i děti mačkají v restauracích, kinech a domácnostech u malých televizí, aby mohli sledovat zápasy. Jména hráčů i historii jejich úspěšných nahození, odpalů a přeběhů zná každý nazpaměť. Nejzbožňovanější je odpalovač Sačin Tendulkar. Jak prohlásil jeden indický novinář, „když Sačin zvedne svou pálku, miliardě Indů se rozbuší srdce rychleji“.
Vzhledem k tradičním antagonismům hinduistické Indie a muslimského Pákistánu, dvou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
