Mor za Prahou

Zabily je, dohnaly k sebevraždě nebo jim zničily zdraví velké dávky prudce jedovatých dioxinů. To mají společné tři skupiny lidí na světě, jejichž zdravotní stav doktoři léta sledovali: američtí veteráni války ve Vietnamu, oběti výbuchu chemičky v italském Sevesu a lidé, kteří pracovali ve třech tajemných budovách české chemičky Spolana. Zatímco ale Vietnam dávno skončil a v místě seveské exploze roste už pětadvacet let tráva, světově proslulý zabiják dvacet kilometrů severně od Prahy na svůj proces s několika přeživšími dělníky teprve čeká. A mezitím stále otravuje život lidí v okolí. Přestože navíc místo zisku plodí ročně stamilionové ztráty, nikdo neuvažuje o tom, že by podnik spoluvlastněný státem měl konečně zavřít brány. Jak je tohle možné?

Už jde a nic ho nezastaví

Rod Františka Štrupla žije na kraji Libiše už druhé století. Když se padesátiletý muž narodil, čtyři sta metrů od jejich domu proti proudu potoka už stála chemička. Jeho pětaosmdesátiletá matka však v továrně pracovala ještě v době, kdy se tam zpracovávaly ryby do konzerv. Soudy dnes řeší dvě žaloby pana Štrupla na Spolanu. První podal proto, že uniklý chlorovodík před třemi lety přiotrávil jeho manželku. Druhou kvůli tomu, že jedy, které z továrny před dvěma lety vypláchla velká voda, proměnily šest hektarů jeho luk v mrtvou zónu – podle doporučení hygieniků tu nesmí nejméně deset let pást ovce ani…