Svobodný Irák se bouří

Stalo se, co čekal jen málokdo. Právě rok po pádu Saddáma Husajna musí Američané poprvé bojovat – za použití letadel, vrtulníků a obrněných jednotek – proti dvěma skupinám irácké populace, o kterých loni v březnu říkali, že je přicházejí osvobodit. Tak zní hodnocení uplynulého týdne v americkém tisku, konkrétně v listu The New York Times, a shoduje se s ním kdekdo ve světě.

Přesně rok po pádu Bagdádu jako by teprve pořádně dostali za pravdu skeptici. Před týdnem vypuklo v Iráku povstání. Nejde jen o jednotlivé přepady té či oné instituce, té či oné vojenské kolony toho či onoho cizího kontingentu, tedy akce připisované al-Káidě či zarytým saddámovcům. Na to už si za uplynulý rok svět zvykl. Nyní jde o širokou akci odporu proti americké přítomnosti, podle všeho navíc koordinovanou mezi většinovými šíity a dříve zvýhodněnými sunnity, tedy dvěma skupinami, u nichž hrozilo spíše vzájemné nepřátelství. Tak to vše alespoň vypadá v mediálním podání.

Co se to vlastně děje? Saddám je už od prosince za mřížemi, ale spojenci jsou v defenzivě. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld připustil potíže téměř ve stylu proslulého hlášení z havarované měsíční mise Apolla 13 („Houstone, máme problém“), což je u tohoto jestřába co říct. Velitel koaličních sil v Iráku generál Ricardo Sanchez přiznal, že dvě velká města Kút a Nadžaf jsou v rukou rebelů. Čím to a jak z toho ven? A co vůbec…