Tak trochu smutný paradox. Když loni zemřel Charles Bronson, česká média se zaplnila zprávami o filmu Sedm statečných, o tom, že skonal předposlední žijící představitel jedné z titulních rolí. Když minulé úterý v Moskvě zemřela Larisa Bogorazová, reflexe jejího skonu se v českém tisku objevily spíše jen okrajově. Přitom z hlediska této země šlo o představitelku mnohem bližších „sedmi statečných“. Byli to – ve skutečnosti osm dospělých plus tříměsíční dcera Natalie Gorbaněvské – sovětští občané, kteří 25. srpna 1968 protestovali na Rudém náměstí proti okupaci Československa. Riskovali v naprostém osamění, nemohli počítat s možností emigrace a také si to tvrdě odnesli. Projevili odvahu u nás tehdy srovnatelnou snad jen s postojem Františka Kriegela, jenž odmítl podepsat okupaci i pod přímým nátlakem moskevských bossů. Komu čest, tomu čest, ale ve zdejší porevoluční éře se „sedmi statečným“, jak se dodnes traduje ve světovém tisku, dostalo spíše zapomenutí. Proto si nyní zaslouží alespoň vyjmenovat: Konstantin Babickij, Taťjana Bajevová, Larisa Bogorazová, Vladimir Delone, Vladimir Děmljuga, Viktor Fajnberg, Natalie Gorbaněvská a Pavel Litvinov.
Larisa Bogorazová se narodila 8. srpna 1929. V roce 1950, poté co absolvovala lingvistiku na Charkovské univerzitě, si vzala spisovatele Julie Daniela, což do značné míry předurčilo její dráhu. Daniel byl za poslání svých…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
