Přínos pražských německých literátů k prosazení české kultury ve světě bývá nejčastěji spojován se jménem Maxe Broda, který vedle Franze Kafky objevil evropskému publiku také Janáčkovu hudbu a Haškův humor. Nebyl však sám. K jeho přátelskému okruhu v legendární kavárně Arco náležel také o dvanáct let mladší Johannes Urzidil (1896–1970), od nějž u nás v posledních dvaceti letech vyšlo několik souborů pozoruhodných povídek zejména z pražského a šumavského prostředí. Jeho zvláštní místo v české kultuře meziválečného období teprve nyní podrobněji zachycuje rozměrná publikace Vladimíra Musila Johannes Urzidil. Život s českými malíři. Vzájemná korespondence s Janem Zrzavým. Vzpomínky – texty – dokumenty, kterou vydalo nakladatelství Fraktál v Horní Plané ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií za podpory několika soukromníků, podnikatelů a institucí z jižních Čech i nedalekého Pasova v Bavorsku. Tiráž navozuje regionální dojem, téma však má evropský dosah a noblesní tvar díla uděluje lekci i sebevědomým kulturním centrům.
Z Arca na konec světa
Svým původem i osudem představuje Urzidil ukázkový příklad člověka na rozhraní různých světů. Narodil se v pražském Karlíně jako Němec, tak docela jím však nebyl. Tatínek železničář sice pocházel z Chebska, jež bylo baštou němectví, v Praze však rodinu sbližovala chudoba spíš se slovanským prostředím, neboť Němci zde…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
