Kdo sleduje média, ví, že v Jeseníku co chvíli skinheadi napadnou Romy. Leckteré mediální poselství zní: „Jeseník je město rasistů, kteří řeší svou nevoli k Romům fyzickým napadáním hraničícím s útokem na holý život. Kdo je bílý, stojí proti černým.“
Černých svědků je dost
„Pokud si v tomto městě začnete něco s cigánem nebo on s vámi, má policie k dispozici dvojí metr. A aby se dali dobře rozeznat, jeden je černý a druhý bílý,“ píše šéfredaktor Jesenického týdeníku Miroslav Chovanec ve sloupku na první straně vydání z 20. dubna letošního roku. O pár řádek dál varuje: „Ochotných černých svědků je po ruce vždycky dost.“ V Jeseníku je vzhledem k chudobě, vysoké nezaměstnanosti a nízkým platům úrodná půda pro vznik konfliktu mezi lidmi žijícími v sociální izolaci a ostatními obyvateli. Chudí, zejména Romové závislí na sociálních dávkách, jsou trnem v oku některým lidem, kteří si poradili a práci našli. V takových podmínkách se dobře daří extremistickým postojům, které prezentují například skinheadi, ale také někteří novináři či místní autority. Každý po svém: skinhead s dlažební kostkou v ruce, novinář u klávesnice počítače, běžný občan při konverzaci se známými.
V Jeseníku to ale nikdy nebylo tak, že by proti sobě stála bílá většina a tmavá menšina. „Někteří místní nám říkají: Ti, co vám to provedli, jsou hajzlové. Držíme vám palce,“ mluví o většinových obyvatelích Jeseníku Lýdie Žigová, žena,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
