Zdravíme VI. sjezd KSČM

Když se slavilo rozšíření Evropské unie a v novinách se psalo, čím vším Češi obohatí Evropu, snad nikdo nezmínil Komunistickou stranu Čech a Moravy – národní unikát, jakési politické syrečky, smíchané se semtexem. V žádné unijní zemi se nenajde podobně macatý, živoucí a nebezpečný relikt sovětské éry, navíc zásadně ovlivňující veřejný život. Koncem týdne má KSČM, podle průzkumů druhá nejsilnější partaj v zemi, v Českých Budějovicích šestý volební sjezd. Komentátoři, kteří si podobně jako politici nevědí s komunisty rady, mají občas tendenci vzhlížet ke sjezdu s jakousi nevyslovenou, ale mezi řádky patrnou nadějí. Zbytečně. KSČM nemá důvod měnit sebe, ani své vůdčí postavy. I kdyby snad zvolila nového šéfa, stejně ji to nepolidští – nepotřebuje reformu, nikdo ji k tomu nenutí. Její sjezd bude sebevědomý, spokojený, takřka vítězný.

Docent ví, co chce

Zhruba před jedenácti lety, v červnu 1993, se komunisté sjeli do Prostějova. Nebyla to událost, jíž by normální lidé přikládali velký význam: odpudivé bytosti v tesilových oblecích a umělohmotných halenkách kdekdo v televizních zpravodajských šotech sledoval s povýšeným úsměvem, který provázelo vcelku příjemné mrazení – je to hnusné, ale už je to pryč, brzy vymřou, vždyť kdo by je ve svobodné kapitalistické zemi volil? Tehdy se stal předsedou KSČM jakýsi Miroslav Grebeníček, učitel dějin dělnického hnutí, docent,…