Mezi dvaačtyřiceti pokusy o zabití Adolfa Hitlera byl nejblíže cíli ten, který se odehrál právě před šedesáti lety, 20. července 1944. Akci zorganizovala skupina německých důstojníků v čele s hrabětem Clausem Schenkem von Stauffenbergem, tehdy 36letým náčelníkem štábu záložní armády. V případě úspěchu měl následovat puč a změna celého režimu.
Stauffenberg, důstojník s klasickým vzděláním a přísně konzervativní katolík, nebyl fanatický Hitlerův ctitel, ani však nijak nebránil jeho vzestupu k moci. První velkou trhlinu dostala jeho loajalita po antisemitských bouřích v roce 1938. Když byl později převelen na východní frontu a viděl zvěrstva páchaná oddíly SS, ztratil o nacistickém režimu jakékoli iluze. O svržení Hitlera začal uvažovat v době, kdy sám málem zemřel na následky zranění (jeho auto v Tunisku v dubnu 1943 najelo na minu, Stauffenberg přišel o pravou ruku a levé oko). Z fronty byl přeložen na vrchní velitelství, kde se stal náčelníkem štábu.
Dne 20. července 1944 vstoupil do poradní místnosti, pozdravil se s Hitlerem a k noze dubového stolu položil aktovku s bombou. Pod záminkou, že si musí zatelefonovat, odešel Stauffenberg čtyři minuty před výbuchem. V těchto minutách však jeden z důstojníků přemístil překážející aktovku na opačnou stranu stolu. Ve 12.42 bomba explodovala a Stauffenberg se v přesvědčení, že je Hitler mrtev, vydal letadlem do Berlína dokončit plánovaný převrat. Než…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
