Krabice s magií, humorem a špionáží

Mezi umělci střední generace zaujímá letos osmačtyřicetiletý František Skála jedinečnou pozici. Patří k ústředním postavám výtvarné scény, ale zároveň jako by se vytrvale držel jejího nejzazšího okraje, kde se estetické kategorie rozostřují a tvůrčí originalita těsně sousedí s výstředností podivínských kutilů. Jeho talent přitom na uznání dlouho nečekal. Už v roce 1984 získal Skála jako ilustrátor Cenu Ministerstva kultury za nejkrásnější knihu roku a hned počátkem devadesátých let obdržel za volnou tvorbu prestižní Cenu Jindřicha Chalupeckého. Ve světě asi nejvíc proslul svou účastí na bienále v Benátkách roku 1993, kam se vydal pěšky na 850 kilometrů dlouhou pouť, aby pak v tamním českém pavilonu vystavil kresby z cesty a objekty z předmětů, které při putování našel.

Také pozoruhodných tuzemských výstav uskutečnil František Skála během posledních let řadu, konaly se však až dosud v menších prostorách, které zvláštní poetika jeho výtvorů obvykle cele opanovala. Většinou jim vtiskla atmosféru sklepů, půd, garáží či kůlen ve starých staveních, kde se vrší věci vyřazené z běžného provozu, jehož potřebám přestaly odpovídat nebo je nějakým divným způsobem přesahovaly. Na výstavě v Rudolfinu, která probíhá od poloviny října do konce roku, se umělec pokusil podobně naložit i s rozlehlými sály jedné z nejhonosnějších pražských budov.

Divošský raut

Rudolfinum ztělesňuje kulturní…