Neschválení italského konzervativního politika Rocca Buttiglioneho na funkci komisaře EU pro justici a lidská práva způsobilo nejen to, že konzervativní pravice získala vlastního mučedníka. Rozproudilo na celé šíři politického spektra i diskusi o tom, zda politická korektnost neomezuje svobodu projevu, a na svědomí má i změny v italské vládě.
Italský premiér Silvio Berlusconi už za Buttiglioneho našel náhradní řešení. Do Bruselu pojede dosavadní ministr zahraničí Franco Frattini, jehož jmenování s uspokojením přijali v Bruselu i Štrasburku a ani italská levice neměla námitky. Je to muž schopný a obratný, s jehož výroky nebude mít potíže ani předseda komise Barroso, ani italská vláda. A do funkce ministra zahraničí bude jmenován dosavadní vicepremiér Gianfranco Fini. Bude tak úspěšně korunována jeho patnáctiletá snaha učinit z bývalého postfašistického Italského sociálního hnutí klasickou konzervativní evropskou stranu – Národní Alianci. Takže se vlastně moc nestalo. Jenže…
Připomeňme si Voltaira
Na obranu Buttiglioneho v Itálii se postavilo mnoho lidí, kteří nejsou katolíci a nejsou ani nikterak nábožensky založeni. Často i ti, kteří stojí na levici, každodenně protestují proti politice Berlusconiho vlády a vidí svět v úplně jiných barvách než konzervativní katolický filozof Buttiglione. Jedním z nich je známý televizní novinář Michele Santoro, který po Berlusconiho volebním vítězství v roce 2001 zmizel z obrazovky státní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
