S trpělivostí indiána

Jsme na prahu rozsáhlejšího střetu evropských muslimů s křesťanskou většinou? Ta otázka se vnucuje tváří v tvář vážným kolizím mezi zástupci obou komunit v proslule tolerantním Nizozemsku. Odpovědět na ni dnes neumí nikdo, lze jen hádat. Nicméně i tady se hodí připomínka známého pořekadla: nemaluj čerta na zeď, nebo přijde.

Je to málo?

Poté, co byl v Nizozemsku počátkem listopadu muslimským fundamentalistou brutálně zavražděn kritik islámu, novinář Theo van Gogh, země minulý týden zažila několik nábožensky motivovaných útoků. Napětí v nizozemské společnosti stoupá a svět mluví o neúspěchu cesty tolerance, kterou je Nizozemsko vyhlášené. Dokonce i v Česku, kde bys muslima pohledal, se v médiích objevují texty o hostech a hostitelích s tím, že hosté – rozuměj vyznavači islámu v „naší“ společnosti – se musejí přizpůsobit.

Novinové titulky věštící krach tolerance působí efektně, jsou na tom ale Nizozemci opravdu tak zle? Podle statistik u nich žije milion muslimů a asi dvě stě tisíc dalších imigrantů. Zástupci muslimské komunity sedí v národním i lokálních parlamentech, patří do univerzitních a jiných elit. V zemi nejsou skutečná ghetta, ekonomická situace imigrantů je – obecně vzato – lepší než v jiných zemích. Země nemá potřebu zakazovat muslimkám šátky, pokud nejde o policistky a soudkyně. Ve čtvrtích, kde se koncentruje příliš velké procento imigrantů a hrozí sociální napětí, nizozemské radnice investují…