Rok 2004 připravil německý knižní trh o odér bezproblémovosti prakticky ještě dřív, než začal. V tomto duchu alespoň lamentuje komentář berlínského deníku Berliner Morgenpost nad novou vlnou skandálů mezi německými literáty a nakladatelstvími. Je jich dost a to přitom největšího pozdvižení zůstala německá veřejnost ušetřena. Renomované nakladatelství Rowohlt se totiž nakonec zaleklo své vlastní „odvahy“ a nadobro stáhlo z edičního plánu román Thora Kunkela Poslední fáze, který měl vyprávět příběh o produkci německého pornofilmu z let 1940–41 a pro své čtenáře chystal výživný koktejl sexu, zločinu, vědy a nacismu. O této snůšce protiamerických a revizionistických výlevů, kde se mj. píše, že osud německých žen znásilněných po válce rudoarmějci byl mnohem horší než válečný osud Židů, neboť ti nemuseli žít se svým traumatem celý život, však škoda mluvit. I bez této pochybné lahůdky si totiž německý čtenář jen tak nevydechne.
Současnou literární scénu nejvíce čeří dvě na první pohled dosti odlišné knihy, které však spojuje snaha o sebereflexi německé společnosti. První z nich, anonymní deník očité svědkyně poválečných událostí, vydaný pod názvem Žena v Berlíně (deníkové zápisky z 20. dubna až 22. června 1945), zažívala od svého vydání v roce 2003 masový triumf. Většina recenzentů dílo významem přirovnávala k novele Güntera Grasse Račím pochodem (viz Respekt č. 11/2002). A víc než to …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
