Je náboženský symbol nošený na vlastním těle totéž co třeba provokativní placka na klopě? Vypovídá jednoznačně o nějaké misijní činnosti, nebo ne? Šíří nositel, resp. nositelka muslimského šátku (hidžábu), křesťanského kříže, židovské pokrývky hlavy (kipy) či sikhského turbanu demonstrativně svou víru, ba dokonce se hlásí k fundamentalismu, či jen dodržuje tradici posilující pocit vlastní identity a intimity? V těchto otázkách spočívá jádro „sporu o šátek“, který běží už léta ve značné části Evropy. Minulé úterý se do něj poprvé vložil parlament členského státu EU – konkrétně Francie. Drtivá většina poslanců, v souladu s drtivou většinou jejich voličů, schválila „zákon o laicitě“.
Nic proti laicitě, má-li být jasnou podmínkou i cílem společnosti zvané občanská. Jenže otázka zní, má-li se tak stát vymahatelným zákazem. „Zákon o laicitě“, bude-li podle očekávání v březnu schválen francouzským Senátem, zapoví od září nošení „nápadných“ náboženských symbolů ve státních školách. Je třeba rovnou říci, že z hlediska požadovaného cíle – zformování občanské společnosti – je to krok kontraproduktivní. Jde přesně o ten druh dobrých úmyslů, jimiž bývá dlážděna cesta do pekel.
Francouz, nebo muslim
Je už dlouho známo, že Evropa se bez přistěhovalců neobejde, především kvůli své stárnoucí populaci a tím i blížícímu se krachu důchodových systémů. Nikdo racionální tento model v principu také…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
