V replice nazvané Obrana „obsedantních“ krajinářů (Respekt č. 5/2004) označil ekolog Ivan Dejmal náš text Příroda versus krajina (Respekt č. 52/2003) za „neodůvodněnou a nepřijatelnou snahu postavit do konfliktu péči o krajinu a ochranu přírody“, protože „všechny krajinotvorné programy … vycházejí z potřeb druhové i obecné ochrany přírody“. Třeba bychom i souhlasili, kdyby to ovšem nebylo jen zbožné přání.
Harmonie především
Dejmalova harmonická krajina („v níž jsou v souladu všechny její biologické, kulturní a hospodářské funkce a je i esteticky působivá“) se totiž ze všeho nejvíc podobá „harmonicky rozvinuté osobnosti“, která je fyzicky krásná a duchovně i společensky vyzrálá – takoví lidé nejsou. Co tedy učinit, když různé „funkce“ harmonické krajiny nejsou v souladu?
Rekultivace představují nejrozsáhlejší krajinotvornou činnost vůbec. Zatímco takový program revitalizace říčních systémů se projevuje tu a tam vykopáním nového rybníčku (občas i s pěkně vydlážděnými břehy), rekultivace zahrnují stovky kilometrů čtverečních na Ostravsku, Mostecku či Sokolovsku i stovky dosuhujících lomových jam roztroušených po celém území státu. Jsou tedy klíčovou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
