Na pět dní se po něm slehne zem. Kdekoho napadne, že se v temné putinovské demokracii stal obětí únosu nebo vraždy. Vždyť se jednalo o Ivana Rybkina, bývalého šéfa bezpečnostní rady státu, dnes nesmlouvavého kritika Kremlu a nejvážnějšího Putinova soka v nadcházejících prezidentských volbách. Jenže pak se tento muž zničehonic objeví v Moskvě s vysvětlením, že tajně odjel vlakem do Kyjeva si odpočinout. O tom, že ho někdo sháněl, prý nic nevěděl, protože si vypnul mobil. Tři dny poskytuje chaotická interview, v nichž naznačuje, že ho možná někdo chtěl zabít, odmítá však sdělit cokoli konkrétního. Nakonec odletí do Londýna a tam se nechá slyšet, že ho kdosi neznámý vylákal na Ukrajinu na tajnou schůzku s čečenským předákem Aslanem Maschadovem a poté ho omámil drogami, takže Rybkin prý čtyři dny ležel v bezvědomí.
O takovém člověku se přinejmenším dá pomyslet, že by opravdu potřeboval odpočinek, a to na delší dobu a pokud možno co nejdále od výkonné moci. I kdyby si s ním tajné služby Kremlu opravdu pohrály, nemůže to být omluvou, proč dlouhé tři dny jen mlžil a tím zesměšňoval nejen sebe, ale – a to je na celé jeho eskapádě nejhorší – zpochybnil také ostatní protiputinovské kandidáty. Každý volič si nyní může myslet: Pokud patřil k nejsolidnějším vyzyvatelům, co se teprve asi skrývá v těch ostatních? Rybkinův příběh se může zdát zábavný pouze na první pohled. Spíš to je v tuto chvíli dost smutná tečka za nadějemi, vkládanými v Rusku do voleb a demokracie…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
