Budeme-li zkoumat počátky jazzu, těžko najdeme vhodnější osobnost pro ilustraci než neworleánského kornetistu Joe „Kinga“ Olivera (1885–1938). Datum jeho narození není sice přesně známo, nejpravděpodobnější však je, že je tomu právě tento týden sto dvacet let, co se „Král“ poprvé nadechl.
Jazz i Oliver se narodili v okolí New Orleansu a společně vyrůstali na jeho ulicích při parádách a ve smrdutých barech s nálevnou a tanečním parketem, kde se hrály nejrůznější „dupárny“. Své si prožili také na piknicích, pohřbech a při ohlašování sportovních utkání, kde se tak dobře hodil polyfonický styl proplétajících se hlasů kornetu, trombonu a klarinetu. Nejsilnějším hráčským obdobím Kinga Olivera byla druhá dekáda 20. století, kdy ohromoval nejen technikou, ale také citem pro melodii a kouzly s barvou nástroje. Zvukový záznam z období, kdy byl v nejvyšší formě, bohužel neexistuje. Ke konci dekády se přesunul z New Orleans do Chicaga a také do studií v Richmondu, kde zaujal a ovlivnil řadu hudebníků a kde rovněž pořídil první nahrávky. Oliverův Creole Jazz Band patřil v Chicagu k nejoblíbenějším orchestrům a vynikal zdvojeným obsazením kornetu, na který vedle Kinga hrál jeho žák Louis Armstrong. Za pár let ovšem Armstrong Olivera převálcoval charismatem, svítivějším tónem a efektnější sólovou hrou. Zatímco Kingova kapela byl ještě kolektiv, kde nikdo moc nepřečníval,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
