2005/27

Děti dostaly vysvědčení. Začaly prázdniny a přišel déšť. Evropská komise schválila „jízdní řád“ pro přijetí Turecka. Prahu navštívil kubánský spisovatel a novinář Raúl Rivero. Premiér Jiří Paroubek se vrátil z Pekingu a oznámil, že by byl rád, kdyby se Česko stalo základnou čínských podnikatelů v Evropě. Vstoupil v platnost zákon proti malým akcionářům a velcí vlastníci v čele s ČEZ a PPF zahájili vyvlastňování jejich akcií. Prudce zlevnila ropa. Finančník Patrik Tkáč si za tři miliardy korun koupil mosteckou teplárnu United Energy. Uplynulo 55 let ode dne, kdy komunisti zavraždili Miladu Horákovou. Neočekávejte ode mne nic jiného než noc dlouhých nožů. Ta prostě přijde, prozradil během pražského setkání s podnikateli předseda ODS Mirek Topolánek, jak se jeho strana bude po eventuálním nástupu k moci chovat vůči apolitickým úředníkům státní správy a ve státem spravovaných podnicích. Mirek Topolánek občas používá tvrdé pojmy a ono to má svůj půvab v tom, že ty věci jsou řečeny jasně a nezpochybnitelně, odpověděl později Topolánkův stranický kolega a pražský primátor Pavel Bém na otázku Lidových novin „Proč jako metaforu používáte výrok, který je spojován s Adolfem Hitlerem a jednou nocí roku 1934, kdy nechal povraždit své nejbližší spojence?“.

Pro vývoj a slávu Umění jsou spíše důležité malé, ale zato autentické počiny. Nikoli na Dokumentě v Kasselu nebo benátském bienále se vytváří podhoubí umělcovy slávy, ale v kavárnách, bytogaleriích a malých klubech lze zvětřit příští hodnoty a fluidum ovlivňující budoucnost umění. Muzea a velkogalerie jen konzervují vyvanulý odér, zatímco v dupárnách, v malých galeriích a hospodách to páchne po autenticitě. Tato slova by nezněla zvláštně, kdyby je ostravský umělec a kurátor Jiří Surůvka nenapsal v katalogu, který doprovází 2. ročník Mezinárodního bienále současného umění pořádaného Národní galerií v Praze. Provokativně nahozená myšlenka vybízí k úvaze, k čemu vlastně jsou podobné institucionalizované a drahé přehlídky dobré.

Právě proběhlé koncerty Live 8 nasadily začínající festivalové sezóně laťku pěkně vysoko. My z toho ovšem nemusíme mít mindrák. Už tento pátek propukne v Ostravě jedinečný hudební festival, který významné zahraniční konkurenci šlape na paty. Po tři večery budou tamní nově opravený hrad a přilehlé parky obléhat kromě místních kapel také hvězdy world music, nového afrického rapu nebo legendy amerického funku. Dramaturgové Colours of Ostrava se letos vytáhli: v nabitém programu figuruje pět laureátů prestižních cen britského rádia BBC.

Tak, jak se svět diví čínskému ekonomickému zázraku, zůstává rozum stát také nad rychlostí, s níž dnes Čína objevuje automobily. V době, kdy se západní svět snaží řešit problémy rozbujelým automobilismem způsobené, roste v Říši středu počet osobních aut každý rok o polovinu. Stejně závratnou rychlostí teď ale začíná přibývat i problémů.

Raúl Rivero (60) je jeden z nejvýznamnějších nezávislých kubánských novinářů a esejistů. Vystudoval žurnalistiku a pracoval v mnoha oficiálních kubánských novinách. Později se stal ředitelem agentury Pensa Latina v Moskvě. S oficiálními strukturami se rozešel na počátku 90. let a začal se angažovat v opozičním hnutí a působit jako nezávislý žurnalista. V roce 2003 obdržel prestižní cenu World Press Freedom Price. 4. dubna stejného roku byl zatčen a po vykonstruovaném procesu uvězněn na dvacet let. V prosinci 2004 byl kvůli zdravotnímu stavu propuštěn. Emigroval do Španělska, kde pracuje v deníku El Mundo. Za básnickou tvorbu získal nespočet literárních ocenění.

Jsou mezi námi. Chovají se zlotřile, zneužívají svých pravomocí – přesto je dál necháváme vládnout. Města a vesnice, které řídí komunální politici s hroudou másla na hlavě, se stávají tuzemským koloritem. Do pár takových míst jsme se vypravili. A snažili se zjistit, čím to je, že zde lidem u vesla procházejí věci, za které by jim jinde hrozil let přes palubu.

Popová přehlídka celebrit bojujících proti chudobě Live 8 skončila, drama však teprve vrcholí. Až začne ve středu ve Skotsku hovořit osm vůdců nejvyspělejších zemí světa sdružených pod hlavičkou G8 o chudobě a globálním oteplování, bude to jenom závěrečné dějství dlouhého maratonu. Už od pátku totiž sedí v Londýně osm „šerpů“, jak se v diplomatické hantýrce nazývají hlavní vyjednávači, a do úmoru procházejí texty plné závorek. Na stole leží návrhy společného komuniké a hranaté závorky označují části, na kterých se strany dosud nedohodly. Teprve šerpové rozhodnou, jak bude výsledek summitu G8 ladit s dobromyslným nadšením na koncertech.

Jak změnit nebo volbami potvrdit vládu během jejího mandátu? V Německu je to složité, jak ukázal minulý týden. V pátek vyslovil Spolkový sněm nedůvěru kancléři Gerhardu Schröderovi. Schröder, který hlasování sám inicioval, chce dosáhnout vypsání předčasných voleb a získat tak nový mandát pro své reformní plány. Německá ústava staví předčasnému ukončení funkčního období parlamentu do cesty řadu překážek a neumožňuje například, aby poslanci sami rozhodli o zkrácení funkčního období. Podle ústavy proto nyní musí uplynout třítýdenní lhůta, během níž se mohou poslanci teoreticky pokusit zvolit kancléřem někoho jiného. Pokud se to nepodaří, může spolkový prezident Horst Köhler parlament rozpustit a vypsat předčasné volby, které by se pak konaly 18. září.

Duch Miroslava Grégra opět ožívá. Státní podíl ve významném podniku má být bez soutěže a bez ohledu na další zájemce prodán jinému polostátnímu podniku. Aspoň tak si to představuje ministerstvo průmyslu a příští týden chce požádat vládu o souhlas. Prodávaným jsou Severočeské doly a kupujícím energetický gigant ČEZ. Cílem přitom není maximalizovat zisk do státní kasy, ale vytvořit provázaný „palivoenergetický komplex“, který bude kontrolovat těžbu uhlí a výrobu elektřiny v Čechách.

„Syn je z toho všeho trochu vyplašený a s nikým nechce mluvit,“ říká matka Stanislava Stěhuleho (17). To je ten spolujezdec v dvoučlenné posádce auta, po němž před šesti týdny střílel dnes už odvolaný šéf Telecomu Gabriel Berdár v domnění, že jde o násilníky, co mu chvíli před tím na dvoře jeho domu rozbili tyčí hlavu. Mluvit se příliš nechce ani řidiči auta Vladimíru Račkovi. „Obraťte se na našeho právníka,“ říká suše. Račkovi policie vrátila před deseti dny zabavené auto a železnou tyč, poté co zjistila, že na nich není žádná stopa, která by prokazovala jejich účast na útoku na Berdára. „Policie vylučuje, že by se na útoku podíleli,“ říká jejich advokát Michael Vích. Ale víc se o případu bavit nechce. A už vůbec ne o tom, jestli budou mladíci požadovat po Berdárovi omluvu, případně jinou satisfakci.

Poslanci rozhodli, že veřejnoprávní televize získá v příštích letech více peněz od daňových poplatníků: v následujícím roce se koncesionářský poplatek zvýší z pětasedmdesáti korun na sto, o rok později na sto dvacet a další rok na konečných sto třicet pět korun. Po osmi letech se tak konečně zvýší příspěvek na veřejnoprávní službu, který už zdaleka nepokrýval ani inflaci. Spolu se zvyšováním má ovšem podle představ poslanců souběžně klesat podíl reklamy na veřejnoprávní televizi, takže v roce 2008 zmizí tento výdělek z příjmů ČT úplně. To by ještě nemusela být tak dramatická tragédie, pokud by sněmovna spolu s tím schválila návrh unionistické poslankyně Táni Fischerové, aby se zvýšený poplatek do budoucna dál automaticky navyšoval o inflaci. Tím by se televize dostala z moci politiků. Jenže tento návrh většina složená z poslanců ODS, ČSSD a KDU-ČSL zamítla. Co to znamená?

Českou sociální demokracii nedobrovolně opustil muž, který jí často v průběhu třinácti let, kdy byl jejím členem, příliš dobrou reklamu nedělal. Stalo se to minulý čtvrtek po boji znesvářených skupin v mostecké okresní organizaci. Tím vyděděncem je člen Levicové frakce Josef Hojdar.

Lektoři vysokých škol se v poslední době zaklínají reformou vysokoškolských institucí jako čarovnou kulkou, která má zabít vampýra nedostatečného financování vysokoškolského vzdělávání. Zaklínadlem se stává slovo „kvalita“ v protikladu ke „kvantitě“ představované nárůstem počtu studentů na vysokých školách po roce 1989. V chápání laické veřejnosti jsou vysoké školy, zejména pak ty kamenné s úctyhodnou středoevropskou historií, nazírány s pochopitelným respektem. Zazní-li od reprezentantů univerzit výzvy ke kvalitativní reformě, jsou veřejností i politiky vnímány zvlášť naléhavě a jejich věcná podstata obvykle není zpochybňována. Podrobnější analýza však ukáže, že se slova velmi často rozcházejí s činy.

Shodou okolností jsem třikrát stála poblíž, když se přijímali noví členové do Evropské unie. V roce 1975 jsem byla u přijetí Anglie a Irska, v roce 1986 Španělska a konečně v loňském roce České republiky. Pro obyvatele Česka z této zkušenosti vyplývá zajímavá zpráva: ani v minulosti to nováčci v EU neměli nijak snadné.