Ráno 20. září si na křižovatce v centru Prahy zapaluju svoji poslední cigaretu v životě. V krku mě pálí. Pár měsíců také cítím podezřelé mravenčení v levé paži. Když jdu do schodů, kašlu. Toho všeho, a především odporného pocitu nevolnictví se chci zbavit. Dnes přestávám kouřit. Po dvaceti letech.
Vyléčí vás stroj
Touhu osvobodit se od tabákového návyku cítí dnes v Česku možná většina z těch dvou milionů lidí, kteří podle statistických odhadů pražského Centra pro léčbu závislosti na tabáku kouří. Existují nejrůznější „zaručené“ způsoby, jak na to – bezpočet zaříkávačů i šamanů. Stát s ofenzivou proti kouření teprve začíná.
O Antinikotinovém centru vím z internetu i z letáčků pohozených v tramvaji. Když jsem jim včera zavolal, objednali mě na druhý den. Teď mě milá sestřička uvádí do místnosti, jíž vévodí přístroj připomínající nejspíš předpotopní rádio. Odevzdávám nedopalek před chvílí vykouřené poslední cigarety. Sestřička jej vhodí do kovové nádobky, kterou nazve detekční elektrodou. Zaklapne kovové víčko. Tak! Teď jsem se s kouřením rozloučil.
Sestřička mi kolem čela uvazuje pásek s elektrodami. Další elektrody mám kolem zápěstí. Brzy cítím jemnou vibraci. Konečky prstů mi samy klepou do destiček, které mám na stehnech kvůli uzemnění. Přístroj bliká a vrní. Sestřička popisuje proceduru, které se právě podvoluji, jako jedinečnou biorezonanční…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
