Může pomoci prohrát či vyhrát volby. Přitom to dlouhou dobu byla podle většiny politiků jen „zajímavá teorie“ několika ekonomických liberálů, později nápad výstředního amerického milionáře a pak idea vhodná k zavedení snad pouze v reformujících se postkomunistických zemích, které tak jako tak nějaký nový daňový model potřebují a mohou experimentovat. Dnes se o ní vážně uvažuje i v západní Evropě jako o léku na chabý ekonomický růst. Řeč je o rovné dani z příjmu.
Záleží na sazbách
Rovná daň znamená, že od určité výšky příjmu odvádějí všichni, ať jde o podnik nebo jednotlivce, do státní pokladny stejné procento ze svého příjmu. Daňové úlevy – například na splácení hypotéky, na charitativní dary nebo na provoz malého pivovaru – jsou zrušeny. Díky tomu je výpočet i výběr takové daně snazší a úspěšnější. Na rozdíl od progresivní daně, kde občan státu odevzdává tím větší procento ze své výplaty, čím více pracuje, rovná daň nepotlačuje ochotu pracovat. Stejně tak nepodněcuje boháče k útěku do různých daňových rájů. Její výpočet je taky nesmírně jednoduchý. Každý občan ohlásí, kolik si vydělal, a podle toho odevzdá patřičné procento daňovému úřadu. Mizí tak možnost různých účetních kouzel s odečitatelnými položkami a potřeba najímat si daňové poradce. Díky jednoduchosti rovné daně má i stát menší náklady na její vybírání.
Nevýhodou rovné daně je, že stát…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
