Dobrý Čech Emil Hácha

Za německé okupace se ocitl v čele tzv. Protektorátu Čechy a Morava slabý, nerozhodný, ale v zásadě slušný člověk. Formálně nesl odpovědnost za bezpočet zločinů a hanebností, jenže byl vinou těžké sklerózy prakticky nesvéprávný. Právě proto stály všechny rozhodující síly o to, aby v nejhorších dobách setrval ve funkci. Když krátce po konci války zemřel ve vězení, přijali to mnozí s ulehčením, jako by se s ním měla vytratit i jejich vina. Dr. Emil Hácha byl sice jen loutkový prezident, ale to, co vnesl do české skutečnosti, se má kupodivu dodnes čile k světu.

Snad žádná hlava státu si v novějších českých dějinách nevysloužila takové pohrdání jako Emil Hácha. Když v červnu 1945 umíral ve vězeňské nemocnici v Praze na Pankráci, čekala ho cesta do učebnic, ve kterých se na desítky let stal příkladem zbabělé poddajnosti. Přitom odhlédneme-li od výkonu funkce, kterou zoufale nechtěl zastávat, byl Hácha v zásadě úctyhodný muž. A jeho výzvu, aby se národ kvůli biologickému přežití podvolil okupantům, přijala zdejší společnost za svou nejen v dobách nacistické, ale později i komunistické moci. V postavě našeho „protektorátního prezidenta“ se tak koncentruje tragický rozpor, který se do českých dějin čas od času vrací.

Na dně

O loutkových vládách se píše v nejrůznějších souvislostech. Emil Hácha v posledních dvou letech života naplnil tento žurnalistický obraz…