Petr Čichoň: Pruské balady / Preussische Balladen, Host, 80 stran
Reklamním sloganem „dva v jednom“ by se dala charakterizovat třetí sbírka Petra Čichoně (1969). Nejde jen o to, že básně v ní obsažené vycházejí v české a německé verzi, za své peníze navíc dostanete kromě knihy poezie i regulérní cédéčko. Na hudebním nosiči přiloženém k předchozí sbírce Villa diabolica (1998) se autor doprovázel pouze na loutnu, nyní je aranžmá jeho písní bohatší. Deklamativní projev Petra Čichoně připomíná Oldřicha Janotu nebo Mikoláše Chadimu. Ve střídmých verších se odrážejí elegické vzpomínky na pruskou minulost slezského Hlučínska nebo na druhou světovou válku. Árijská láska – toto Čichoňovo zdánlivé oxymóron charakterizuje jeho poetiku nejpřesněji.
Tom Egeland: Konec kruhu, přeložila Dagmar Hartlová, Knižní klub, 432 stran
V knížce norského novináře nejde o nic menšího než o objev takzvaného Ježíšova evangelia, vyprávění, které měl Kristus napsat o své víře a pochybnostech. Pozitivem tohoto ztřeštěného dobrodružství neurotického archeologa je nejen poměrně svižně sepsaný tok vyprávění, ale i fakt, že román vyšel v roce 2001, tedy celé dva roky před obdobně laděným Da Vinciho kódem Dana Browna.
Jan Luštinec: Zmizelá Jilemnice, Paseka, 164 stran
Zámek, radnice, Zvědavá ulička, kostel sv. Vavřince, Krkonošské muzeum a další památky městečka v podhůří českých nejvyšších hor ožívají na starých fotografiích v té podobě, v jaké je dnes už – většinou bohužel, zřídkakdy bohudík – neuvidíme.
Norbert Wolf: Dürer, přeložil Jan M. Heller, Slovart, 96 stran
Další svazek cenově snadno dostupné edice Mistři světového umění přibližuje tvorbu německého renesančního génia, jehož vrcholné dílo, oltářní obraz Růžencová slavnost, dnes visí ve sbírkách Národní galerie v Praze.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
