Je výstava lidských těl Bodies neetická?

DUEL.RESPEKT.CZ

Duel poslance ODS Borise Šťastného a spolupracovníka Liberálního institutu Ondřeje Šrámka.

Boris Šťastný: Veřejné vystavování mrtvých těl, navíc těl osob, které k tomu nedaly výslovné svolení, považuji za chování, které bourá veškeré hranice etiky. Pokud se však na tom ještě někdo snaží vydělat, jde přímo o barbarský čin.

Jako lékař jsem byl vychováván k úctě k lidskému tělu, a to i mrtvému. Jako politik ctím svobodu volby každého občana. Každý máme nárok na důstojný odpočinek, pokud si nezvolíme jinak. Každý z nás by si měl uvědomit, jak by se líbilo jemu samotnému, kdyby byl po smrti bez svého předchozího souhlasu rozřezán a jako pouťová atrakce vystavován po celém světě za peníze.

V dnešní době moderních technologií však není velkým problémem vyrobit dokonalé modely ze syntetických materiálů a takové exponáty vystavovat. Pro účely poznání široké laické veřejnosti by takové modely jistě postačovaly. Je však otázkou, zda by pak výstava byla stejně komerčně atraktivní. Okamžitý konec výstavy považuji za jedinou důstojnou možnost a doufám, že organizátoři pochopí morální dimenzi celé problematiky.

Pokud pořadatelé výstavy přijdou s poslední vůlí všech vystavovaných osob, kde se k tomuto propůjčují, zatnu zuby a neřeknu už ani slovo. Současný stav ale považuji za naprosto skandální. Pokud na tento postup společnost kývne, tak to znamená, že se to může stát každému z nás.

Ondřej Šrámek: Přiznám se, ačkoli se tím ve vašich očích zřejmě degraduji na voyeura a barbara, že Bodies byla pro mě nejpoučnější a nejzajímavější výstava, jakou jsem kdy viděl. Teprve na ní mi došlo, jak úžasný stroj lidské tělo je.

Vlna kritiky, která se proti výstavě vzedmula, mě velmi zklamala. Nečekal jsem, že nejsilnější protesty zazní přímo od doktorů samotných (stížnost České anatomické společnosti vedené prof. Grimem) a od vás coby představitele liberálně-konzervativní strany údajně hájící individuální práva.

Z vašeho dopisu jsem vyrozuměl, že k výstavě máte tyto hlavní připomínky:

1. zacházení s mrtvými těly jako s výstavními exponáty se vám zdá neetické.

2. původní vlastníci těl nedali souhlas s takovýmto nakládáním s nimi.

K výtce první: Naprosto chápu a respektuji, že můžete mít takovýto negativní postoj. Nicméně je důležité si uvědomit, že se jedná pouze o Váš subjektivní morální soud a že ostatní lidé (jako např. já) mohou mít zcela jiný názor. Máte plné právo výstavu morálně odsoudit, nechodit na ni a své stanovisko sdělovat ostatním. Na oplátku vás ale žádám o respekt k mému subjektivnímu morálnímu soudu – a tudíž abyste přestal s vašimi snahami výstavu zakázat a tím mi znemožnil si svůj vlastní názor vytvořit a aplikovat.

Výtka druhá se zdá silnější. Organizátoři výstavy, pokud se nemýlím, nijak nezatajují, že výslovný souhlas původních majitelů těl nemají. Avšak tvrdí, že těla pocházejí z neidentifikovaných zemřelých. Souhlas neidentifikovaného zemřelého je pochopitelně nemožné získat – jak tedy určíme, zda lze, či nelze jeho tělo, nebo části, použít? V Evropě je například běžná praxe tzv. „předpokládaného souhlasu“ pro transplantaci orgánů. V Číně je zase povoleno použití těl neidentifikovaných zemřelých k vědeckým účelům. U výstavy se nejedná sice přímo o vědu jako takovou, ale o její popularizaci, což je však dle mého názoru neméně důležitá a záslužná činnost. Je takový postup morální, či nikoli?

Boris Šťastný: Svou argumentaci jste velmi přehledně rozdělil do bodů, a tak se jich budu držet a budu reagovat postupně na jednotlivé z nich.

1. Věřím však, že základem celé lidské civilizace je úcta k mrtvým, kterou vyjadřujeme pochováním mrtvého, čímž ho ukládáme k věčnému spánku. Nemyslím si také, že by bylo něco špatného na tom, věnovat své tělo pro lékařské účely. Ale myslíte si, že tato výstava je skutečně motivována vědeckým zkoumáním lidského těla? Nemyslíte si, že by stejný vědecký účel splnila i těla ze syntetických materiálů? Já ano a ti lidé, co by dali přednost pozorování skutečných mrtvých před dokonalou plastovou imitací, nejdou podle mne na tuto výstavu kvůli vědeckému zájmu o lidské tělo.

2. K vašemu druhému bodu. Opět se shodneme, že člověk má svobodu ve svém konání, pokud nenarušuje svobodu jiného člověka. Ale neplatí v naší společnosti ještě i něco víc? Já jsem přesvědčen, že když dám souhlas s dárcovstvím svých orgánů nebo s využitím svého těla pro lékařské účely, tak nesouhlasím explicitně s vystavením svého těla na Václavském náměstí. A skutečnost, že jsou ti lidé anonymní, ještě neznamená, že s nimi může být nakládáno takto.