Pár poznámek o českém zdravotnictví

HAISMAN.BLOG.RESPEKT.CZ

Před dvěma měsíci jsem si natrhl vazy v pravém kotníku. Když jsem se dobelhal do Fakultní nemocnice v Hradci Králové na ortopedickou kliniku, bylo mi s překvapeným výrazem sestry „jak to, že to nevím“ řečeno, že se zraněním pohybového ústrojí musím jít na chirurgickou ambulanci.

Probelhal jsem se skrz celý areál nemocnice na zmiňovanou ambulanci. Na chirurgii si mě prohlédl mladý doktor, rozhodl o rentgenu. Okolo bylo několik prázdných vozíků, i zmateně pobíhající sanitář. Hádáte dobře, odvoz přes půlku patra mi nikdo nenabídl.

„Vtipnější“ to ale bylo, když jsem se vrátil. Pohotovost konající mladý lékař si prohlížel rentgen a ptal se dvou starších sester, co to asi tak může být. S léčebným postupem to nebylo o moc lepší: „To mu asi dají sádru, ne? Tak mu dáme dlahu a ať se tu ukáže v pondělí.“

V pondělí jsem se dostavil na definitivní určení léčby. Vešel jsem k doktorovi, prohlídka, a že půjdeme na rentgenový zesilovač. Doktor se zvedl a vystřelil jako žíznivá čára. Byl pryč a já vůbec nevěděl, kam šel. Zkusil jsem další dveře, ale to už z jiných vykoukl doktor a spustil: „Pane Haisman, jestli nám to tady takhle budete ztěžovat, tak nevím, nevím…“

Po sejmutí sádry jsem potřeboval rehabilitace. Myslel jsem si, že mi je předepíše doktor z chirurgie. „Kdepak, to musí udělat váš obvodní lékař.“ O. k., skočím za studentskou doktorkou tady v Hradci a ona mi je předepíše. „Kdepak, já vás můžu léčit jen ambulantně. Tohle musí udělat váš lékař, u kterého jste trvale hlášený.“ Když systém nemůže, „očůráme“ systém. Hned jsem se zaregistroval u kolejní doktorky a ona mi konečně mohla napsat rehabilitace.

Tady už začíná ta příjemnější část. Sestry z rehabilitace byly úžasné a každému pacientovi se věnovaly pečlivě.

Díky tomu, že jsem se musel šest týdnů pohybovat o berlích, jsem navíc získal nový pohled na postižené lidi. Vzdálenosti, které jsem předtím ušel bez povšimnutí, mi najednou dávaly pořádně zabrat. Na druhou stranu, člověk měl možnost se tak nějak zastavit a vnímat věci okolo sebe trochu jinak. Ale tím nechci říct, že pro pomalejší způsob života by si každý měl natrhnout vazy.

Student politologie v Hradci Králové se zájmem o Latinskou Ameriku, ústavní systémy a lidskou společnost.