Gumové projektily na G8

Každý, kdo viděl českou policii v akci (třeba na loňském CzechTeku), si patrně bude ťukat na čelo. Šéf německých policejních odborů Rainer Wendt to ale minulý týden myslel vážně. „Potřebujeme jiné zbraně, zbraně na větší vzdálenost a to jsou gumové projektily,“ prohlásil Wendt po střetech s radikálními odpůrci globalizace v Rostocku, po nichž policie napočítala čtyři sta zraněných ve svých řadách.

Člověk se přitom nemusí jmenovat Husák,Paroubek nebo Bublan, aby se do Wendtova vidění problému alespoň trochu dokázal vcítit. Během jednání šéfů nejmocnějších států sdružených v G8 se proti policii postavila bojůvka dvou tisíc mladíků nabitých negativní energií, poháněných neznámým vztekem (teď nemyslíme pokojné demonstranty). Pod černými kapucemi a šátky se neschovávají zoufalí otcové rodin, nezaměstnaní horníci z Británie 70. let, generační vzbouřenci proti „hluchým“ fotrům z konce šedesátých let. Jde z drtivé většiny o sport dobře živených mladíků, kteří si to se zbaběle zakrytou tváří chtějí rozdat s policajty. Z „bezpečné vzdálenosti“ třiceti čtyřiceti metrů na ně házejí kameny, „molotovy“ nebo vrací zpět granáty slzného plynu. Rozehnat takovou masu (navíc v přímém přenosu televizí) není možné a policie má jen omezenou možnost, jak bránit sama sebe. To je problém, který policie musí řešit. Otázka je jak.

Nemocný a nemravný

Kulisy, v nichž se antiglobalizační hnutí vyvíjí, se značně proměňují. Globalizace coby propojování trhů nabírá na síle, výrazně se ale mění i agenda G8. Tahle parta se v půlce 70. let formovala ve strachu z ropné krize jako lobbistická, skutečně mocenská skupina, jakási protiváha jiné lobby – OPEC.

Tehdy vládli v půlce Evropy bolševici, pod kotel globálního klimatu se přikládalo ostošest a fair trade byl, když černoušek z plantáže dostal místo pohlavků peníze na misku prosa. V těchto kulisách se hlavy nejbohatších zemí mohly scházet, jak si minulý týden posteskl francouzský politický veterán Valéry Giscard d‘Estaing, „jen k posezení a utužení osobních vztahů“. Tohle je naštěstí pryč. G8 je dnes sice cirkus s tisícihlavým doprovodem, ta agenda za to ale stojí. G8 dnes z velké části řeší to, co demonstranti – tedy zmírnění dopadů globalizace: rozvojovou pomoc, změnu klimatu, omezení nefér obchodu. Nejde to superrychle, jak by to ale mohlo jít na setkání lidí s tak rozdílným viděním světa, jako je Bush, Merkelová a Putin?

Je evidentní, že dnešní agenda G8 nespadla z nebe. Zasloužil se o ni i ryk antiglobalistů, kteří se také značně proměňují. Dnes najdeme mezi antiglobalisty zcela nečekané tváře. Novým členem hnutí Attac je třeba 77letý Heiner Geissler, v letech 1977 až 1989 jeden z vůdců německé CDU. Geissler svého času proslul tím, že obvinil několik předních reprezentantů kulturní scény ze „sympatie k teroru“, nebo tím, jak energicky hájil rozmístění amerických raket Pershing II.

„Globalizace nefunguje. Vytvořila hospodářský systém, ve kterém hedge-fondy pracují bez jakékoli kontroly, vydělávají obrovské zisky na úkor vysoce zadlužených afrických států. Takový systém je nemocný a nemravný,“ můžeme dnes slyšet od bývalého souputníka Helmuta Kohla a ministra v jeho vládě.

Zastat se jich

Ale zpět k poučení z luk kolem Heiligendam a ulic Rostocku. I když to tak nevypadá, potentáti uvnitř hotelu Kempinski i davy jejich odpůrců za policejními kordony mají k sobě blíž než kdykoliv v minulosti. Víc toho o sobě vědí, mají víc společných hodnot. To je dobře.

Bojůvky v černých kapucích jsou jiné kafe. Síla antiglobalistů je sice v pestrosti a různosti taktik (i Joschka Fischer ví, že rozdat si to čas od času s policajty má smysl), bitky s policií v Rostocku i jinde ale překračují všechny meze. Logice „braň chudé v Africe, rozbij policajtovi cihlou hlavu“ by rozuměl možná Lenin, pověsti antiglobalistického hnutí v roce 2007 ale neprospívá.

Racionálně uvažující člověk sice policii nemusí milovat, nechce ji ale vidět poraženou ve zběsilém boji s extremisty nejasných cílů. Proto nejsou zvolání typu „dejme policii možnost se bránit, vyzbrojme ji gumovými projektily“ až tak šokující. Záleží na podmínkách jejich použití, byť v praxi to tak daleko asi nepůjde. Také v Německu policie počty svých raněných nadsazuje a i v seriózních novinách se objevila podezření o policejních provokatérech, kteří dav extremistů hnali dopředu.

Každopádně Rostock ukázal, že policie je třeba se zastat a zajistit jí možnost přiměřené obrany. Antiglobalizační hnutí musí systém zlepšovat, ne naopak.