Policie v rukách druhé ligy

Jmenování nevýrazných náměstků na posty šéfů policie a rozvědky svědčí o naprostém nedostatku osobností v bezpečnostní oblasti. Nic ale není černobílé.

V zemích s dlouhou demokratickou tradicí není až tak neobvyklé jmenovat v bezpečnostních institucích náměstky do funkcí ředitelů. Udržují kontinuitu, je to znak politické nezávislosti a stvrzuje to předchozí práci a směřování institucí. Ale v Česku je prostě nutné větřit problém. Zejména poté, co ministr vnitra Ivan Langer po svém nástupu do funkce (a nakonec i jako opoziční poslanec) tvrdě a nekompromisně práci policie i rozvědky kritizoval. Obě potřebují zásadní reformu, neodvádějí, co je zapotřebí, nemají jasně stanovené cíle, dokonce ani definovanou podstatu své práce, tvrdil Langer. V takovém případě se mění vedení kompletně. Nestalo se.

Opusťme osvědčenou myšlenkovou konstrukci a podívejme se do budoucnosti. Pokud nepadne vláda, vydrží zřejmě oba muži ve funkcích několik klíčových let. Dá se od nich očekávat prosazení reforem? Přesně řečeno, dokáže Oldřich Martinů přeměnit policii ve sbor respektovaných mužů a žen, nad kterými nebude stále viset podezření z korupce, flákání své práce, alibismu a zneužívání pravomocí? A bude umět Ivo Schwarz změnit tvář rozvědky, která podílem na podivném zatčení podnikatele Tomáše Pitra upadla do podezření, že pracuje na politickou zakázku?

Je třeba připomenout, že Martinů se stal náměstkem policejního ředitele v době, kdy probíhala největší…